(*19. leden 1943 +4.říjen 1970) - famózní americká blues-rocková zpěvačka, příležitostní písničkářka, a také majitelka jednoho z nejsvéráznějších a nejexpresivnějších hlasů v historii rockové hudby, díky kterému setřela rozdíl mezi „černým a bílým“ zpíváním.

Janis se narodila v nemocnici St. Mary´s v Port Arthur v Texasu jako dcerka Setha (1910-1987) a Dorothy (1913-1998) Joplinových. Ačkoli se v pozdějších letech přiznala, že neměla moc šťastné dětství, svým úsměvem se už za života stala symbolem éry Hippies, i když se sama spíš považovala za beatničku než za květinové dítě.

Dětství ale strávila jako Janis neznámá, která žila v průměrné rodině. Matka pracovala jako notářka v univerzitní agendě, její otec byl inženýr v ropní společnosti Texaco a rozhledný člověk. Často s Janis vedl rozhovory o základních životních problémech. Na tu jeho intelekt v časech dospívání velice zapůsobil. Měla také období, kdy ji, podle vlastních slov, popadla velká touha číst všechno, co jí přišlo pod ruku.

Janis měla také dva mladší sourozence, bratra Michaela a sestru Lauru. Rodina navštěvovala Kostel Krista, což bylo hnutí ne běžně svobodných, ale autonomních křesťanů. Rodiče pořád cítili, že Janis potřebuje více pozornosti, než ostatní děti, co potvrdila Dorothy i slovy: ,,Byla smutná a nespokojená (když neměla mnoho pozornosti). Běžná empatie nebyla dostačující.“

Vyrůstala tedy v rodině, která jí dopřávala ‘řádnou‘ výchovu a jevila se jako téměř bezproblémové dítě. V deváté třídě nastal zlom. Její prostořekost, která se v dětství omezovala „jen“ na občasné vykládaní sprostých vtipů během cesty do školy, nabrala nečekané grády. Začala být velmi přímá a před okolím neskrývala, co si myslí. Není jisté, jestli její chování vyvěralo z bigotní výchovy, pravdou ale je, že se u Janis stále projevovala touha po uznání, ale i po lásce.

Jako “tínedžerka“ byla sbratřená se skupinou vyvrhlíků, ze kterých jeden měl alba afro–amerických bluesových hudebníků Bessie Smith a Leadbellyho. O těch se později Janis vyjádřila jako o lidech, kteří ovlivnili její rozhodnutí stát se zpěvačkou. Začala zpívat v místním sboru a rozšířila svůj poslech o bluesmenky jako Odetta a Big Mama Thornton. Původně jako malířka a ještě pořád na škole začala nejprve s kamarády zpívat blues a folk.

O průběhu studia na Thomas Jefferson High School poznamenala, že se tehdy stranila lidí nejvíce. Její spolužáci ji nenáviděli. Studenti se mezi sebou dělili podle oblíbenosti, ale Janis měla speciální kategorii. Podle slov jednoho z nich to byla prostě “čůza“. Řekla: ,,Byla jsem nehodící se. Četla jsem, malovala a nebyla z těch, co nenáviděli negry.“ V pubertě měla nadváhu a pleť se jí zničila do té míry, že potřebovala medicínskou léčbu. Ostatní děti na škole se ji pošklebovali a přezdívali ji ,,prase“, ,,zrůda“, nebo ,,hlemýžď“. Navzdory problémům ale maturovala v roce 1960 a následně na to byla přijata na Lamar State College of Technology, poblíž Beaumontu, kterou navštěvovala v létě. Dále pak Texaskou univerzitu v Austině, kde ale neukončila studia. Školní noviny o ní tehdy v roce 1962 napsali profil titulovaný slovy: ,,Troufla si být odlišná“.

Opuštění rodného městečka jí tedy určitě prospělo. Kromě školy její povaze totiž nevyhovoval ani rodný „přístav“ Port Arthur. Maloměšťácké chování obyvatelů ji jak ubližovalo, tak ani neprospívalo jejímu tvůrčímu duchu. Texas byl dle jejích slov dobrý pro toho, kdo se chtěl usadit a žít si někde v ústraní po svém. Taková ona ale nebyla, motivovalo ji to však k jiným činnostem: hodně četla nebo malovala. Zapadla také do lokální beatnické scény, své první vystoupení absolvovala v r. 1961, v Beaumontské kavárně Halfway House. Stihla ještě nahrát jingl „This Bank Is Your Bank“ pro banku v Nacogdoches a zapsat se na spomínanou Texaskou univerzitu. Ačkoli se jí ještě podařilo obdržet titul nejošklivější studentky, nebránilo jí to k prvním veřejným vystoupením s bluegrassovou kapelou Waller Creek Boys, kde zpívala a sama sebe doprovázela hrou na autoharfě. Žila v domě jež byl znán pod jménem Ghetto a na školní půdě si přivydělávala distribucí marihuany. Hodně taky experimentovala s drogami jako peyote, nebo seconal.

V tom čase se na scéně objevil Chet Helms, starý známý z Austinu, který přinesl novinky o beatové scéně. Společně odjeli do San Francisca a o dva dny později už Janis zpívala v North Beach. Vystupovala v kavárnách s repertoárem Bessie Smith nebo Ma Rainey, občas za doprovodu Jormy Kaukonena (budoucího kytaristu Jefferson Airplane), nebo folkových zpěváků, většinou za pivo. Když nebyla nezaměstnaná, živila se příležitostními pracemi které se naskytly. Hodně pila a začala brát speed. V tomhle období potkala v Coffee Gallery budoucí hráče Big Brother, kterými byli baskytarista Peter Albin a sólový kytarista Jim Gurley. Na jaře téhož roku (1963) zakládá Peter s bratem Rodney-m jejich první kapelu Liberty Hill Aristocrats. Janis zpívá na Monterey Folk Festivalu a v létě 1964 odchází do New Yorku, kde žije. Pořád bere speed, pool, vystupuje příležitostně. O rok později se neúspěšně pokusí léčit v sanfranciské General Hospital, pak se vrací do Port Arthur, aby si ujasnila směrování svého života, a opět se dává na studia. Na podzim zpívá v Austině, kde absolvuje několik vystoupení s repertoárem folk/blues, nebo Bessie Smith.

V San Franciscu se mezitím formuje kapela Blue Yard Hill, kterou založil Peter Albin s Jimem Gurleyem. S novým členem (kytarista Sam Andrew) vystupují na „parties“ pořádaných v suterénech domů a kamarádi Peter, Rodney, první bubeník Big Brother Chuck Jones, a Chet Helms z Family Dog žijí společně ve velkém viktoriánském domě, který patří Albínovým rodičům. O víkendech tam Chet pořádá „jam sessions“ a taneční párty, formuje se kapela s manažerem Paulem Ferazzem, jenž podává inzerát na post kytaristu. Ozývá se David Eskeson a tak muzikanti s výjimkou Cheta Helmsa pracují na vlastním i převzatém repertoáru, ale i novém názvu kapely, jenž vznikl fúzí jiných dvou názvů. Působení nové kapely je ale ovlivňováno Davidovým věkem, jemuž je pod 21, a tak je nakonec nahrazen, čímž si kapela otvírá cestu ke koncertům v barech i klubech. Kytarista Jim Gurley známý jako „nejrychlejší prsty západu“ se mezitím účastní na Helmsovém jamování a začíná do kapely vnášet představu „freak rocku“, čili nového šíleného hippie stylu, který je směskou psychedelických syntéz progresivního jazzu, raga rifů, hard rocku a zvukových efektů.

V lednu 1966 hrají Big Brother první oficiální koncert na prvním legendárním Trips festivalu v Longshoreman´s Hall. O měsíc na to absolvují vystoupení ve Fillmore, které je také posledním vystoupením bubeníka Chucka Jonesa, kterého posléze na to nahradí Dave Getz. Manažerem kapely se stává Chet a kapela si zamlouvá profesionální koncerty. Janis v tom čase absolvuje pouze vystoupení na koncertě pro texaského bluesového zpěváka Teodara Jacksona, kde zpívá tři skladby. Poté co si kapela všímá úspěchů, které dosahují jejich konkurenti v čele se zpěvačkami (Signe Anderson v Jefferson Airpalne, Grace Slick v Great Society), Helms vzpomíná na starou kamarádku Joplin a posílá za ní spojku Travisa Riversa, jenž byl jejím spolužákem z Port Arthur, s úkolem Janis přesvědčit aby se stala členkou jejich bandu. V červnu (´66) přicházejí společně do San Francisca a Janis nastupuje na post vedoucí zpěvačky Big Brother And The Holding Company.

O necelý týden na to absolvuje kompletní sestava první vystoupení v Avalon Ballrom, na který navazuje šňůra koncertů. V srpnu se Janis s „bandem“ dostává do nahrávajícího studia Mother Blues v Chicagu přičemž je Helms jako manažer propuštěn. Společně s Big Brother podepisuje smlouvu u Mainstream Records, která jim zaručuje vydání dvou singlů: „All Is Loneliness“ a „Blindman“. V průběhu léta ´67 pak už kapela vystupuje na klíčovém Monterey Pop Festivalu, kde museli celé vystoupení pro úspěch opakovat. Janisina verze skladby „Ball And Chain“ původně od Big Mama Thornton z ní udělala podobně jako z Jimino Hendrixe hvězdu téměř přes noc. To mělo dopad kromě historie hudby i na její postavení v kapele, protože i když jí místo vokalistky umožňovalo dobrou pozici, členové Big Brother nechtěli aby jedinou ženu v kapele bylo až moc vidět. Patrně měla její úloha z velké části spočívat hlavně v osvěžení skupiny, podobně, jak tomu mělo bylo i u Grace Slick v Jefferson Airplane. Mnoho fanoušků to ovšem vidělo jinak. Ačkoli v tomhle směru došlo k neshodám, jelikož na video záznamu z festivalu v Monterey se kromě Janis zbytek seskupení neobjevil, o kapelu projevil zájem významný Albert Grossmann, který byl tehdy jedním z nejvlivnějších manažerů té doby. Kapela tak podepsala smlouvu s Columbia Records a začala pracovat na novému albu.

Janis má za sebou také první televizní debut, společně s Big Brother se objevuje v Show Dicka Cavetta. V srpnu 1968 Big Brother vyšlo na naléhání prezidenta společnosti druhé album Cheap Thrills, které kromě studiových i živých nahrávek obsahuje také hit „Piece Of My Heart“. Ten rotuje na první příčce hitparád a v průběhu prvního měsíce od vydání alba se prodá přes milion kusů nosičů. Spolu s albem se mění i oficiální název bandu a Janis Joplin and The Big Brother And The Holding Company hrají koncerty pro velká publika za slušné peníze. Vztahy v kapele se ale nelepší. Janis Joplin se od vystoupení v Monterey stává mediální hvězdou a Big Brother cítí, že ona sama je vnímá jako doprovodnou kapelu, přičemž ostatní ji přesvědčují, že jde o strašné muzikanty, které by měla pustit k vodě. K návrhům se přiklání také Grossmann, který se postará o „přátelské rozloučení“ Janis (viděnou pořád více se svým symbolem – flaškou Southern Comfortu) a zbytku kapely. V prosinci 1968 nakonec odehrají svůj poslední koncert.

Odtržená Joplin pak zakládá kapelu, která si říká Kozmic Blues band. Tehdy vyvstala i tvrzení, že vztahy v Big Brother částečně zničilo i hojné užívaní drog a následné změny v chování její členů, ovšem Janis se později nechala slyšet, že kapelu musela opustit kvůli potřebě vlastního směřování i přesto, že její muzikanty převelice miluje.

Částečně to potvrzoval i seznam, na kterém se Kozmic Blues band objevila jako v pořadí druhá nejvíce profesionální bluesová kapela. Už na prvních koncertech se jí dostalo skvělého přivítání, hudební magazín Rolling Stone ale přinesl spíš škodlivou kritiku. Janis absolvovala s novou kapelou a albem I Got Dem ´Ol Kozmic Blues Again Mama! (vydán v září) mnoho rozhovorů, také turné po severní Americe, úspěšně však vystupovala i v Evropě a to všechno v průběhu celého roku 1969. Téhož roku se objevila i v proslulé Show Eda Sullivana, i na Woodstocku v Bethelu. Atmosféra legendárního festivalu se ale neodrazila jenom na fanoušcích. Její mladší sestra Laura pro tisk řekla: „Pamatuji si na Woodstock, protože si vzpomínám na reakce, které po něm následovaly. Janis přijela domů těsně poté a byla nadšená. Tolik emocí! Nechápali jsme její reakce a vzrušení, protože jsme mysleli že to byl jen obyčejný rockový koncert a ne parta mladých lidí, co přišla poslouchat muziku. Nechápali jsme ten rozdíl. Pak vyšly v tisku fotografie a částečně se dostavil smutek, že tam nikdo z nás nebyl.“ Woodstock se ale nestal kultem jen díky pohodovým lidem, kteří dokázali spolu žít tři dny v míru a lásce. Janisino vystoupení se zapsalo do historie nejlépe odehraných “gigů“ a to i v případě, že se její kapela brzy rozpadla. Už v březnu Ralph Gleason v San Francsico Chronicel (Sanfranciská kronika – místní tisk) předvídá, že Janis by se „mohla vrátit k Big Brother, pokud by ji chtěli“. Kapelu pár měsíců nato opouští starý známý kytarista Sam Andrew. Děje se tak v srpnu, kde ho po posledním woodstockém vystoupení nahrazuje John Till. Janis řeší problémy s drogami, je „legálním“ alkoholikem, v Show Dicka Cavetta kouří při rozhovoru a v ruce musí mít alespoň malinký drink. Problémy však bylo vidět i v Bethelu, Janis na Woodstocku vypadala velice špatně. Podle slov kamarádů ji poznačil těžký rok, který měla za sebou. A to i navzdory tomu, že v čase nahrávání alba bydlela v domě producenta Gabriela Meklere, který ji, podle jeho pozdějších slov, mohl pomoci „vyjít“ z drog a dostat se od jejích „drogových“ kamarádů.

V listopadu se dostává do potíží, po vystoupení v Tampě je obviněna z užívaní vulgárních a oplzlých výrazů na scéně, za což je později nucena zaplatit pokutu 20 000 dolarů. Absolvuje ještě Rolling Stone koncert s Tinou Turner a festival v Palm Beach, pak se stěhuje do Kalifornie.

Počátkem nového roku se předpovědi některých novinářů vyplnily a v lednu 1970 došlo k rozpadu Kozmic bandu. Janis ale rozpad nijak moc neovlivnil, zbalila kufry a odjela na karneval do Ria de Janeira. Hlavním plánem byla dlouhá dovolená a dostat se z drog. Na festivalu byla vidět pouze s cigaretou a kamarády, mezi nimi i „čistou“ Lindou Gravenites, návrhářkou její koncertních kostýmů v letech ´66-´69. Po románku s americkým učitelem Davidem Niehausem se vrací do Spojených Států a v březnu již nahrává skladbu Paula Butterfielda „One Night Stand“. Formuje se nová, v pořadí už třetí kapela The Full Tilt Boogie Band, která měla o hodně víc profesionální zvuk moderní populární hudby. Na sešlosti ve Fillmore West se ale opět setkává s Big Brother And The Holding Company, se kterými také zpívá na koncertu ve Winterlandu. V květnu už Janis ale vystupuje s Full Tilt Boogie v San Rafael, následují koncerty v Dick Cavett Show a na „pojezdném“ Express festivalu, který se uskutečňuje na vybraných místech v Kanadě a kde Janis také prezentuje mezinárodní hit „Cry Baby“. Poslední koncert, na kterém vystupuje, se koná 12. srpna na harvardském stadionu, stihne však ještě zajít do Port Arthur na středoškolskou sešlost ,o které vyprávěla v Show Dicka Cavetta ještě počátkem měsíce. Pak se stáhne už jenom do studia, kde pracuje na novém albu Pearl. 3. října Janis ve studiu poslouchá instrumentální verzi skladby Burried Alived In The Blues, na kterou už ale druhý den nestihla nazpívat vokály. Album, nesoucí příslušný název, jelikož Janis jako královnu bílého blues přezdívali Perla, vyšel až po její smrti a stal se také nejprodávanější deskou v průběhu její kariéry. Hned po vydání v lednu ´71 se vyšplhal na první příčku a svou pozici si udržel 9 týdnů. Jistý podíl na tomhle úspěchu ale nenesla jen předčasná smrt zpěvačky, ale určitě i skvělá verze hitu Krisa Kristoffersona „Me And Bobby McGee“, nebo skladba „Mercedes Benz“. Album tak získal zlato, platinu a posléze na to platinu trojitou.

Mezi její poslední nahrávky patřilo i blahopřání „Happy Birthday“ pro Johna Lennona k jeho 30. narozeninám. John se pak svěřil Dicku Cavettovi, že přání ve svém New Yorském bytu obdržel až po tom, co se dověděl o kamarádčině smrti.

Janis zemřela 4. října 1970 v čase nahrávaní nového alba v Californii (LA) na předávkovaní heroinem v kombinaci s alkoholem. Její sestra Laura vyvrátila případné podezření z odlišných příčin smrti (samovražda, objednaná vražda pro CIA) než-li nehoda z předávkování, jelikož i lidé, kteří jí byli tehdy poblíž, věděli, že do drog opět spadla. V den, kdy zemřela, měla po ruce osudnou dávku heroinu, kterou obvykle její dealer nechal prověřit svým chemikem. Ten byl ale mimo města, a tak se k zákaznici dostal z 50% čistý heroin.

V Landmark hotelu, kde Janis kvůli nahrávaní alba bydlela, si po těžkém dnu ještě zašla na pár panáků do hotelového baru. V automatu si pak koupila cigarety a odešla do svého pokoje. Zemřela někdy kolem druhé hodiny ranní ještě s výdavkem drobných z automatu. Nalezena byla v průběhu dne, s čerstvými ránami po injekční stříkačce poté, co se nedostavila do studia. Její tělo bylo zpopelněno a rozprášeno v Tichém oceánu.

V roce 1995 byla uvedena do rock´n´rollové síně slávy (The Rock and Roll Hall of Fame).

Big Brother And The Holding Company, 1968

Cheap Thrills, 1968

I Got Dem ´Ol Kozmic Blues Again Mama!, 1969

Pearl, 1971

Joplin In Concert, 1972

Janis Joplin´s Greatest Hits, 1973

Janis (CD sada), 1993

18 Essential Songs, 1995

Box Of Pearls, 1999

Superhits, 1968

Winterland, 1998

• http://www.officialjanis.com/
• http://www.janisjoplin.net/
• http://www.myspace.com/janispearljoplin27