O původu mírového symbolu

Za 2.světové války dostávali američtí piloti před bojovými lety mapy s vyznačenými trasami letů a s cíly, které měli bombardovat. Města a místa, nad kterými bylo zakázáno létat, byly označeny symbolem letadla v kruhu. Po válce začali tento grafický symbol používat pacifistická hnutí jako symbol míru a proti agresi. Poprvé se objevil na transparentech a plakátech roku 1959 v Anglii. Tehdy se konal z podnětu iniciativy „Kampaň za jaderné odzbrojení – CND“, první Velikonoční pochod, který položil základ tradice mírových pochodů, které se konají dodnes. Pacifisté tehdy šli z Londýna do 80 km vzdáleného Aldermanstownu, kde byla výzkumná laboratoř pro atomové zbraně. Heslem bylo: „Bun the bombs“ – Zničte bomby a vedle tohoto hesla se objevil i zmiňovaný symbol.

Podle jiné verze je v tzv. protiatomáku skryta symbolika počátečních písmen slov Nuclear Disarmament – jaderné odzbrojení, stylizované v mezinárodní vlajkové abecedě. Podnět k Velikonočnímu pochodu dal spisovatel Lous Aragon a mírové pochody se v následujících letech rozšířily i do dalších zemí včetně USA a s nimi i mírový znak.

V 60.letech se protiatomák stal nejrozšířenějším symbolem hnutí hippies a pacifistů na celém světě. V prostředí hippies se objevilo několik verzí o původu tohoto symbolu. Podle jedné z nich představuje tzv. „větvička“ – svislá čára uprostřed kruhu a z ní vybíhající dvě šikmé čáry do stran - letícího jeřába na pozadí zářícího slunce, které symbolizuje kruh. V jedné japonské legendě se praví, že ten, kdo vyrobí z papíru sto letících jeřábů na slunečním pozadí, nezemře, byť by byl jakkoli těžce nemocný. Jeřáb je v Japonsku symbolem štěstí, života a zdraví. Po svržení atomových bomb americkými letadly na Hirošimu a Nagasaki v létě 1945 byla jednou z obětí i malá japonská dívka, která řadu měsíců bojovala s následky po ozáření. Když lékaři vyčerpali všechny medicínské prostředky na její záchranu, jeden z nich si vzpomněl právě na tuto legendu o letícím jeřábovi. A tak dívka začala kreslit a vystřihovat. Stovky letících jeřábů jí posílali i děti z celého světa. Podle „hippiesovské“ legendy jich vystříhala 98 a s 99 v ruce zemřela. Další legenda je prostší. V té se praví, že po výbuchu nad Hirošimou letělo hejno jeřábů a jeden z nich usedl na trosky domu, což se vysvětlovalo jako příslib nového života. „Protiatomák“ doznal v průběhu let několika modifikací. Oblíbenou byla pěst v kruhu drtící karabinu. Neoficiální mírové hnutí v Maďarsku v 80. letech zase užívalo motiv dvou rukou v kruhu držících květinu, radikálnější skupiny užívali tento symbol v kombinaci se zaťatou pěstí. Rozšířenou variantou je i protiatomák kombinovaný s křížem, buď vně kruhu, nebo uvnitř.Tato zajímavá varianta se vyvinula v Polsku v 70. letech a udržela se tam v prostředí křesťanských hippies dodnes.

Jeho jednoduchost, snadná reprodukovatelnost a zapamatovatelnost ovlivnila a inspirovala vznik i dalších grafických symbolů alternativního hnutí v 60. a 70. letech. „A“ v kruhu jako znak anarchistického hnutí, přesahující blesk na kruhu – symbol hnutí squatterů a jejich další četné kombinace a modifikace.

V českém prostředí se tento mírový symbol poprvé objevil v druhé polovině 60.let v prostředí tzv. „mániček“ a hippies. Byl nošen ve formě přívěsků z kovu, plechu, kůže i dřeva a objevily se i prsteny. Vše samozřejmě původní, individuální, rukodělná, domácí výroba. Vrcholu své obliby dosáhl v první polovině 70. let, kdy už se mohl leckdo pochlubit i plackou nebo nášivkou vyrobenou na Západě, které se daly sehnat na ilegálních burzách. V 80. letech to byl nejčastější symbol malovaný na Lennonovu zeď na Pražské Kampě. Byl použit na zvacích letácích při „Lennonovských“ prosincových srazech a objevil se i na transparentech a při neoficiálních mírových manifestacích v květnu 1985 v Praze, v Lochotíně 1987. Je zajímavé, že jej použili i aktivisté Československého anarchistického sdružení jako hlavní znak při své manifestaci proti armádě a povinné vojenské službě na Staroměstském náměstí v polovině října 1989. Na transparentech jej měli i demonstranti na Národní třídě 17.listopadu 1989. Dnes se s ním můžeme setkat mimo akcí Humanistů znovu na „Lennonově“ zdi na Velkopřevorském náměstí.

Autor: Roman Laube

viz pojmy, osobnosti

• Severomoravská pasivita č.2, 1989 (samizdat)
• Mystycy a narkomani – Wojtek Michalewski (1953-2006) Vydavatelství Ethos, Krakow 1992
• Desiderata č.2/1998 (časopis polských křesťanských hippies)
• Víš co nosíš?, Duhovka č.0/2000 (samizdat, hippie občasník )
• Na zupelnym Hayu , léto 2006 (první číslo vyhraněnějšího směru polských hippies majících blízko ke křesťanství)
• Nezávislé mírové hnutí u našich sousedů, Západní Berlín 1983 (exilová publikace)