Václav Hrabě

*13. června 1940 Příbram

+ 5. března 1965 Praha

Český básník a částečně prozaik, jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku - v Americe.

Hrabě se narodil v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové a mládí prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na střední školu chodil v Hořovicích (ukončil ji maturitou v roce 1957). Dále studoval český jazyk a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze, kterou absolvoval v roce 1961. Po vysoké škole nastoupil vojenskou službu v Horšovském Týně a po návratu z ní střídal zaměstnání: pracoval jako pomocný dělník, vychovatel na učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve na podzim 1964 sehnal učitelské místo v Praze 5.

V únoru 1962 se oženil a v srpnu se mu narodil syn Jan Miškovský, v roce 1964 se však rozvedl.

Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami.

Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti jeho vystoupení v Praze).

Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.

15. června 2001 byl hořovickému gymnáziu propůjčen čestný titul Gymnázium Václava Hraběte.