Claude: Před zamřížovanou vězeňskou celou byl jen kancelářský stůl s lampou a židle. Za stolem se naparoval policejní úředník a nproti němu jsme se smažili my. Úředník stručně a úsečně poručil ať přistupujeme jednotlivě, nahlasíme mu jméno, příjmení, datum a místo narození a případnou velikost úplatku.

Úředník: „Tak první …“

Woof: „Woof Daschunde. Narozen 7.8. 1978 v Mostě a Prachy nemám…“

Policajt: „Tak další!“

Claude: Vztekal se nervózně a nasupeně policajt.

Berger: „Ňákej George Berger, kdy jsem se narodil si už nepamatuji, protože jsem měl zrovna okno a co se týče toho úplatku, tak to jsou peníze. A peníze jsou matika, a ta mi nikdy ve škole nešla. Proto jsem se taky upsal pekelnejm silám… Se smatnzm Luciferem jsem jezdil výtahem a …“

Hud: „Ano, vaše ctihodnosti pozor na něj, jednou se mě snažil uhranout hranolkama a otrávit kečupem. A ostatní mu v tom nemohli nijak zabránit!“

Berger: „abych mohl zachránit celej svět před utoním se v policejních …“

Woof: „Víte vaše ctihodnosti, nemá taky rád koně! Kdyby mohl, tak by nechal úředního šimla chcípnout hlady… A já taky !

Úředník: „To je znevážení úřadu! Ohrožení veřejného činitele, spřahování s ďáblem a čarodějnictví….. Nechám vás za to všechny upálit. - Do cely s nimi ! Kauce je tisíc korun za kždého.“

Claude: Schladil si žáhu policejní úředník. Pak nás všechny odvedli do cely.

Hud/Jeannie/Woof: „A teď je s námi Ámen!“

Claude: mysleli si určitě Hud, Jeannie a Woof. V tom jsem si náhle vspoměl, že mi táta dal na cestu tisícovku, kdyby nedej bože něco. Chytl jsem se mříží a volal jsem: „Haló ! Já mám peníze! Zaplatím tu kauci!“ Vytáhl jsem z boty bankovku a mával s ní, ale Beger mi jí sebral a hned se do mě pustil z pozice moudřejšího.

Berger: „Tak ty by jsi nás tady v tom nechal, že jo ?“

Claude: Bránil jsem se jenom chabě. „Hned jak se dostanu ven tak začnu schánět prachy…“ A v nestřežené chvilce jsem byl zase šťastným majitelem tisícovky. Berger to však nevzdával

Berger: „Hovno! To sou kecy. Nikoho tady neznáš. Můžeš mi říct kdo by ti dal čtyři tisíce ?!“

Claude: No jo to je problem kde sehnat prachy ? „Třeba můj táta, nebo snad Shiela…“ Bergrovi došla trpělivost.

Berger: „A dost! Dej sem ty peníze. Do večera jsem zpátky i s prachama.“

Claude: Vzal si ode mně ten kouzelnej kus papíru a mával s ní směrem policjtovi co nás neště přád nespouštěl z oka. Ten nenom kývnul, otevřel celu a vedl Bergra s tágem před úředníka.

Berger: „Já mám ty peníze. Pusťte mě ven!“

Claude: Dožadoval se svých práv Berger. Úředník se nasupeně se zvednul, sebral Bergrovi peníze a nakázal policistům policistům:

Úředník: „Pusťte ho.“

Claude: Seděli jsme zničeně na studený podlaze a sledovali odbíhajícího Bergra, jak ještě z dálky volá:

Berger: „Jsem tady co nejdřív!“

Claude: Ale všem hrůzám, ale nebyl ještě konec. Asi protože byl Berger pryč, tak se policejní zlovůle snesla na Woofa. Před naši celu příšel holič a čekal na oběť.

Policajt: „Woof Daschunde výkon hygieny!“

Claude: Vzal woofa za ramno a táhnul ho z cely k holičskému křeslu, kde už čekal ten vlasů kat s velikýmy nůžkami a už se těšil.

Holič: „Tak si tady sedněte…“

Claude: A prohlížel si Woofa:

Holič: „No Fuj! Vy jste ale zarostlý. No nic. Hned to dáme do pořádku…“

Claude: A chtěl začít stříhat. Ale to neznáte Woofa. Je to sice pacifista, ale v případě potřeby se dovede bránit sice nenásilným, ale přece působivým způsobem. Když už mu bylo jasné, že to holič s tim stříháním myslí opravdu vážne, začal, jak jen nejvíce mohl křičet

Woof:“ Ne! Ne! Ne!“

Claude: a mrskat sebou jakoby měl záchvat padoucnice. Účel o však splnilo. Holič dokázal, že má ještě kousek srdce v těle a ještě než i s přerostlejma nůžkama zmizel, udiveně a ulekaně doporučil zde přítomným můžům zákona:

Holič:“ „Je to blázen, nechate ho vyšetřit ! “

Policajti: Asi je to opravdu blázen.

Claude: Přitakali policajti. Taky chytli zmítajícího se Woofa za rameno, a už ho vedli. Policejní psychiatrička byla protivná starší obrýlená osoba v bílém plášti. Seděla za svým stolem a četla si nejspíš salátové vydání červené knihovny. Když jí tam nebohého Woofa přivedli a posadili ke stolu, namířila Woofovi lampičku do obličeje jako u výslechu a pak se ptala.

Psychouška: „Můžete mi něco povědět o vašem vztahu k sexu ?“

Woof: „No mám to moc rád. A musím to mít alespoň třikrát denně… Mazlení není nikdy dost!“

Psychouška: „A jaký je váš vztah k mužům ?“

Woof: „Probůh proč se mě ptáte na takvýhle věci!? To jako - jestli jsem teplej ,jo?“

Claude: Brýle a plášť přikývly a tak si to pořádně rozmysllel a pokračoval rozhodnějším tónem:

Woof: „Nejradši mám holky, ale třeba takovýho Micka Jaggera před dvaceti lety bych z postele nevykopal. To teda ne! Není důležitý s kým spíš. Důležitý je, koho miluješ.“

Psychouška: „Proč tak lpíte na svých vlasech ?“

Woof: Ptáš se mě proč ? Sem fakt vlasatej! Vlasatej jsem dnem i nocí, protože vlasy je to správný. Jo jsem vlasatej ale neptej se mě proč protože nevím - Miláčku!“

Claude: To už zařínala bejt zděšená prozměnu psychitrička, protože Woof se rozjel a nebyl k zastavení.

Woof: „Neni nic krásnějšího než se utápět ve vlnách vlasů, dlouhejch, blonďatejch, co jsou až na ramena nebo ještě delší … Vždyť i Ježíš měl dlouhý vlasy a Marie ho milovala, tak proč nemá moje máma ráda mě ? Jsem horší než ostatní protože mám dlohé vlasy?“

Psychouška: „Můj názor na vás, je dost ehm rozporuplný, protože dlouhé vlasy jsou opravdu hnusné. A váš sexuání život prostý jakýchkoliv zábran ve mě také vzbuzuje odpor. Prostě jste neadrtálec. Váš žebříček morálních hodnot je naprosto zvrácený a potráda jakýkoliv výraznější vztah k penězům. Postrádáte taktéž jakoukoliv agresivitu a negativní emoci … Určitě si na vás ještě udělám čas. A teď jďete.“

Claude: Policisté odvedli Woofa zpět do cely. Berger zatím procházel mezi lidmi a prosil o pomoc.

Berger: „Mám kámoše v lochu. Potřebuju je dostat ven pomozte mi. Potřebuju jenom čtyři tácy!“

Claude: Když v tom koho to nevidí ? Sheila! Šla naproti Bergrovi a ten se do ní hned pustil.

Berger: „Hej ty tam! No ty! Nemohl by nám tvůj zazobanej tatík helpnout ? Uronit jenom slzu, z peněženky ?“

Claude: Na Shiele to bylo vydět že opravdu nemá radost z našeho neslavného osudu.

Sheila: „Je mi to moc líto, ale můj fotr pro tvoje kámoše ani nehne prstem.“

Berger: „A ty, nemáš nějaký many ?“

Sheila: „Ne, já nemám žádný svoje peníze.“

Claude: Špitla Shiela smutně na odchodu. Berger jí sledoval jak odchází odcházející Sheilu, a volal za ní:

Berger: „Když je tvůj fotřík takovej špína chlap, tak proč alespoň ty, se nesnžíš bejt trošku lepší ?“

A už spíše pro sebe Berger: „Je to tak jednoduchý stačí jenom chodit mezi jiný lidi.“

Claude: Takhle tam stál, pozoroval vzdalující se postavu a hlavou se mu honila vpomínka na to jak jednou Dionne řikala že jsou lidé špatní.