Clude: Tři členové odvodní komise seděli za stolem a v ruce měli papíry a tužky. Hud tam před nimi stál v trenkách a hlásil.

Hud: „Hud Brown - narozen 8.5.1898 Maroko“

Claude: V duchu jsem viděl Crissy a holky jak by se při phledu na něj mohli roztéct. Protože jsou z nějakýho důvodu zatížený na černý kluky. První důstoník ho taky ocenil znaleckým okem.

potěšeně Důstojník1: „Nádherný kousek !“

úředně nezůčastněně Důstojník2: „Schopen. Odveden!“

prostě automat Důstojník3: „Další …“

Claude: Stál jem tam před nimi jenom v batikovaných trenkách. A čekal na ortel. Trapné ticho prolomil jako první největší suchar.

nepříliš rozhodně Důstojník3: „Já bych ho bral“

Claude: A mě se hlavou honily myšlenky co neměly s obvodním řízním pranic společného. My bílí kluci taky nejsme vůbec špatný. Když si vspomenu jaký na mě dělala Dionne oči, a ty její kamarádky řikaly že by si mě klidně vzaly domu, i když by se to jejich rodině líbilo jen pramálo. Z příjemných myšlenek na krásné černošky mě vytrhnul protivný hlas prvního důstojníka. Důstojník2: „Jste jak se zdá, zdravý a pěkný.“

úředně nezůčastněně Důstojník2: „Schopen. Odveden!“

odevzdané prozření Claude: Už jim patřím.

rozkazem Důstojník1: „Mladý muži oblečte si uniformu. A vemte do rukou zbraň. Je to vaše svatá Povinnost. Chránit mír !“

rozkazem Důstojník2 „K ovládnutí vesmíru připravit ! pochodem Vchod !“

zasněně prorocky Claude: A šel jem. Mé tělo procházelo temým vesmírem a zamčenýmy dveřmi. Má duše byla na orbitu tváří v tvář bohu. ….. Letím raketou do čtvrté dimenze kladu si otázky a má duše je čistá jako jako venkovský vzduch. V barevných skvrnách se mi skrývá smotná tvář boha. Je jemná. Tak proč se snažíme zničit tu krásu ? Naše oči jsou otevřené doširoka a hledí na tu hrůzu kolem. Všichni odešli. Zůstal jem tu jenom já s puškou v ruce na stráži.