Berger: Bylo to poledne v parku . Sluníčko svítilo a bylo teploučko, tak jak má v létě být. Lidé se sešli aby si spolu zazpívali a zakouřili. Dým stoupal ze dvou ohnišť, kde se skomíravě mihotali plamínky. Dokolečka putovala dýmka a zvuk bubnů občas proříznutý zpěvem s kytarou. Ve vzduchu byla cítit láska a očekávání všech věcí příštích, věku vodnáře. Byla tam fakt spusta fajn lidiček. A hele! Koho to v davu nevidíme ? Není to pocestný? Ne, není to pocestný!

Woof: Byla to naše partička. Právě jsem tam cosi šeptal do ucha Jeannie.

Jeannie: Já jem se tomu jenom poťouchle usmívala a ani na chviličku nepřestala žvejkat. Když pak Berger co ukazoval do davu na jednu blondýnku a vysvětloval Hudovi, že takhle by měla vypadat správná žena, Hud jen seděl na zemi a pokuřoval.

Hud: Mě poznáte. Jsem vysoký, kudrnatý, prý pohodář a určitě černoch.

Berger: To jsou holky jako lusky! Vidíte to? No jenom se na to podívejte! Tolik nádhernejch ženskejch kolem! Určitě tu taky bude ta moje… Pardon, sdovolte… Sorry, já nerad… (potišejc, pro sebe) Tak zatr, kde může bejt? (znova nahlas) Nikde ji nevidím. To bude asi někde s Woofem.

Woof: „Ne, Bergře. Se mnou není, ale říkala něco o tom, že pojede do Španělska… Že jo, Jeannie?

Hud: Jako obvykle, ta dle svého dobrého zvyku nafoukla Jeannnie růžovou bublinu. Teprve, když praskla a jí došlo, že se po ní něco chce - třeba jako opověď na to kde se zrovna vyskytje její drahá sokyně, se ozvala.

Jeannie: „Mě z toho vynechte, jo? Já sem ji neviděla ani nepamatuji ale tady Hud o ní bude něco vědět…“ Podívala se na Huda. „Že jo Hude ?“

Hud: „No třeba nikam nejela, třeba se jenom zbláznila… A… A oblíkla si takový ty boty s tou vysokou podrážkou… A takový ty šatičky ze zelenýho igelitu a šla trdlovat na disko!“

Berger: „No to je docela nemoc… Opravdu bych to nechtěl dostat! Snad se na to najde nějakej lék…

Woof: „No, jsou i horší nemoci třeba fašounovina …. Brrr!“ (Otřásl se.)

Berger: (k Hudovi) „Ne, Donna není taková. Já když jsem ji poprvé uviděl, tak stála nahá po kolena ve vodě a chránila jointa před namočením. Neměla na sobě vůbec nic! Hotová dcera svobody!“

Clude: Kolem bylo živo. Někdo našel v trávě velikého tlustého jointa, a zeptal se kdo ho ztratil. Načež se ukázalo, že ho ztratilo asi dvacet lidí, a každý zvlášť se domáhali navrácení svého drahocenného majetku.

Woof: Jo tohle všechno známe. Hašiš, marihuanu, opium, LSD, Mexický kaktusy, kouzelný mochomůrky, meskalin, psylicibin, setý konopí, a taky alkohol, nikotýn, extáze, perník, krém na boty, ředidlo. Když je nejhůř dá se kouřit i petržel a šlupky od banánů, ale nejlepší je přece SEX!!! Waů!

Claude: .. ječel Woof, a stával se tak zdrojem veřejného pozdvižení. To už jsem tam chvličku postával. Určitě jsem nevypadal jako domorodec, ale ani turista. Protože jsem přijel do města z venkova, a taky jsem nechtěl vypadat jsko šupák. Pěkně navlečenej v tvídovým sáčku a v jedné ruce kufřík. Dost dobře jsem to tehdy ještě nepobíral o co tady vlastně go. A v tom tam přijela ONA! Nádherná blondýnka, jakoby vystřižená z mějch nejdivočejších erotickejch snů. Jela na horskym kole. Oblečena podle poslední disko módy. Na uších sluchátka a Potichu si prozpěvovala. Takhle vzeklýho volkmena jsem už hodně dlouho neslyšel. Jak o klikatá aura se kolem ní šířily monotónní zvukeý automatického bubeníka. Do toho si jěště potichoučku, jen tak pod fousy a trošku falešně pobrukovala.

Shiela: „Duc duc I love you baby ah! Duc duc I love you baby ah!“

Claude: Woof je šílenej provokatér, a nenechá si ujít jedinou příležitost, kdy by mohl udělat nějej trapas, či ostudu. Vyskočl tedy z lehu na nohy. Utíkal za ní, a přitom pokřikoval. „Haló slečno! Nepučila by jste mi to ?! Jenom se trošku svezu. Víte, že jste moc pěkná ? Nemáte nějakej drobák na víc ?“ I ostatní s úsměvem pozorovali Woofa jak jí chce vosomrovat.

Woof: „No jestli nemáte žádný peníze, tak to bysme si mohli alespoň dát pusu! Né? Už jste se někdy líbala s Woofem? Ne?!! Tak to doporučuju! Ale umím i spoustu dalších perfektních a nemravných věcí!“

Claude: No to víte, Sheila se snažila ujet, ale Woof jí byl neustále v patách. Dívala se na Woofa s pohrdáním a odporem. A to bylo právě to co dokázalo Woofa rozohnit nejvíc. A začal po ní pokřikovat takový voplzlosti ,že už jsem tro rači zapoměl. - Nakonec odjela. Zatím co se milenecké páry začly zajímat už zase jenomo sebe, Woof se začal zajímat o mě.

Woof: „Hej, chlape, nemáš nějakej drobák? No co tak koukáš, neviděl jsi nikdy hipíka? Podívej se, doba je zlá, a ona je v jináči.“

Jeannie: „Vidíš jaký mám už bříško! A zase zdražili sunar… Otočí se na Woofa Škoda, že se papírový plínky nedaj batikovat….

Woof: Jéje!

Jeannie: Bude to určitě nádhernej kluk po tátovi. Hud: yeah!

Claude: A jak jsem se na ty tři koukal, tak mi to prostě nedalo, abych se nezeptal kdo že je otec ? Woof + Hud: „Já!“

Clude: Takže vím zase kulový.

Woof: „Hude jaktože ty ? Když bude po mě, bude to nádhernej blonďatej hipíček, co už se narodí s vláskama až na ramena.“

Hud: „Tak to teda ne! Bude po mě! Nádherně kudrnatej a čokoládovej. A jestli, až vyroste, a příjde za mnou, že se mu spolužáci smějou, tak mu řeknu: Hochu buď hrdej na to kdo jsi. Buď hrdej, že jsi můj syn.“

Woof: „A kdo teda jsi, Hude ?“

Hud: Já jsem černej, a jsem na to hrdej, že jsem prezidentem spojených států lásky!

Bergr: „Tak se tada zeptáme pana prezidenta, co si dá dneska k obědu.“

Claude: No to víte, jak byl Hud v ráži, tak se nenechal dvakrát pobízet a spustil vyjmenovávání nejrůznejších delikates a nechutností. Prostě jídlo. Stopla je až Jeannie.

Jeannie: „Černej nebo bílej ? Není to jedno ?“ Ano, je to jedno ! To ví přeci každej. Oba jste moji kluci, a já vás miluju.“

Claude: Oěma pak vlepila pusu a objala je. Koukal jsem na to jako sůva z nudlí tohle se u nás moc teda nevidí. Pak se ke mě přitočil ten vysokej ve vyšívaný vestě, co mu řikali Berger, a bez nějakých vytáček šel rovnou na věc.

Berger: „A vodkundapáč seš ty ?“

Claude: „Prosím ?“ Ujistil jsem se, že to bylo na mě.

Berger: „No … Jako kde bydlíš a podobně …“ Začal rozvíjet svůj dotaz

Claude: „No, já jsem přijel z Anglie. Máme tam takovou rodinnou farmu v Manchestru.“

Berger: Jó cizina… A kdepak to vlastně je ?“

Claude: Proč bych mu to neměl říct ? Manžestr - to je v Anglii. Tam až někde za Atlantikem. A já jsem genius, kterej vří v Boha a taky věřím že Bůh věří v to že Bůh jsem já. Jo to jsem já - Claude Hooper Bukowski. Jsem machr. Režisér i filmová hvězda. To ti potvrdí i Timothy Leary.“

Berger: „Tak to je opravdu perfektní. Opravdu žiješ na úrovni. Ale co děláš tady, v parku ?“ Zajímal se Berger.

Claude: „Chtěl jsem si trochu prohlídnout město. Mám jěště pár dní čas. Pak půjdu k útvaru.“

Woof: „Probůch proč ?!“

Claude: „Služba v armádě, je čestný úkol, “ vysvětloval jsem “ a táta říká že …“

Bergr: “ To jsou kecy. - To co říká tvůj táta je kravina! Nevidím jedinej rozumnej důvod pro to abych si nechal ostříhat vlasy a někde tajtrlíkoval v uniformě. Jasně - zastřel, nebo chcípneš! Tobě to dává něakej smysl ? Není lepší žít volně jako pták ? Jezdit si po světě a být sám sebou ?“

Woof: „Musíš se ale něčeho vzdát, výměnou za svobodu. Tak už to v životě chodí. Něco za něco. Chceš mít spoustu volnýho času ? Vyhoď televizi z okna.“ pak se obrátil na ostaní a zavolal: „My na vojnu nechodíme, a jaký jsme ?“

Hud: „Já jsem černej“

Woof: „Já růžovej“

Claude: „A já jsem asi třeba vymydlenej ne ?“

?Dav: „Cože ? Cože je ?“

Berger: „Já jsem neviditelnej!“.

Claude: Teprve po chvíli jsem ho oběvil pod sukní jedné z dívek. a hned pokračoval:

Berger: „Nemám dům, boty, prachy a postel. Nikam nepatřím. Nevěřím ani v boha.“

Hud: „Já nemám mámu. Nemám žádnou kultůru, kámoše, slunce, polívku a spoďáry. Nejezdím první třídou a taky vůbec nemyslím.“ Woof a Jeannie si taky stěžovali co všechno nemají, ale vůbec je to nesere a jsou na to hrdí. Claude: „Tak do toho jdu ! Ať si ještě trošku užiju života, než budu mít mozek kahki ….“ Jsem pro každou špatnost.

Jeannie: „Vy padáš fakt podivně. Potřebuješ novej vohoz. Počkej chvíli něco to donesu.“

Claude: A opravdu za chvilku se oběvila s čímsi v náručí.

Jeannie: „V týhle uniformě nemusíš jít do žádný armády.“ Říkala, když jsem se soukal do zvonáčů. Pak mě ještě nevím proč prosila: „Zůstaň u nás. Bude ti tu fajn.“

Claude: „Já ale opravdu musím.“ Stál jsem si za svou.

Jeannie: „Dělej jak chceš. - Tady ti nikdo nebude rozkazovat.“ Smířila se s osudem Jeannie.

Claude: A pak jsem jí uviděl znovu! Shiele spadl řetěz. Koukám na dav čumilů který se kolem ní udělal a nešetří moudrýmy radamy. Shiela kopla do kola a začala nahlas nadávat.

Shiela: „Zatracenej krám! To si teda s fotrem vyřídím. Že se nestydí, koupit mi takovýho šmejda. Opravit to nejde!“

Claude: Pak znovu rozzlobeně do kola kopla. Chtěl jsem jí uvidět zblízka a pomoci jí. Protlačil jsem se davem a nabídl se jí: „Promiňte slečno. Já vám to spravím. Umím to !“

Shiela: „Tak ukaž.“ Odsekla povýšeně a vztekle.

Claude: Nasadl jsem řetěz a zvedl kolo. „Hotovo ! Můžete zase jet.“ Nasedla a beze slova odjela. Koukal jsem jak mizí v dálce a stršně moc sjem si přál být s ní.. a prtička kolem mě zatím udělala kolečko.

Berger: „Líbí se ti, co ?“

Claude: „Kašle na mě.“ Objasnil jsem si zklamaně situaci. Berger mě ale s lišáckým úsměvem vzal kamarádsky kolem ramen …

Berger: „Neboj se. Já vím kde jí najít …“