Polední park, Zahradní slavnost, Na policii, U Bergrů doma, Park podruhé, Odvodní komise, Válka ::::::::::: Původní povídka

Vlásky 2002

Druhé přepracované vydání. Napsáno podle předlohy jejímž hlavním motivem byla moje přestava o tom jak asi by vypadal příbeh muzikálu vlasy, kdybych ho napsal já.

Motto: "Mám svůj svět jinak vymyšlenej!"

Polední park

Bylo to poledne v parku . Sluníčko svítilo a bylo teploučko, tak jak má v létě být. Lidé se sešli aby si spolu zazpívali a zakouřili. Dým stoupal ze dvou ohnišť, kde se skomíravě mihotali plamínky. Dokolečka putovala dýmka a zvuk bubnů občas proříznutý zpěvem s kytarou. Ve vzduchu byla cítit láska a očekávání všech věcí příštích, věku vodnáře. Byla tam fakt spusta fajn lidiček. A hele! Koho to v davu nevidíme ? Není to pocestný? Ne, není to pocestný. Byla to stará známá partička. Woof Dashunde tam právě cosi šeptal do ucha Jeanne, která se tomu jenom poťouchle usmívala a ani na chviličku nepřestala žvejkat. Když pak Berger co ukazoval do davu na jednu blondýnku a vysvětloval Hudovi, že takhle by měla vypadat správná žena, vysoký, kudrnatý pohodář a černoch Hud jen seděl na zemi a pokuřoval. Zatímco Berger se mohl při pohledu na půvaby okolních dívek jenom rozplynout. "No jenom se na to podívejte! " ... hulákal ... " Tolik nádhernejch ženskejch kolem! Určitě tu taky bude ta moje..." Rozhlížel se, a procházel mezi lidmi. "Nikde ji nevidím. To bude asi někde s Woofem." Ten právě zaslech, že je o něm řeč, a tak mu to vysvětlil. "Ne, Bergře. Se mnou není ale říkala něco o tom, že pojede do Španělska ... Podíval se na Jeannie. Že jo Jeannie ?" Jako obvykle, ta dle svého dobrého zvyku nafoukla růžovou bublinu. Teprve, když praskla a jí došlo, že se po ní něco chce - třeba jako opověď na to kde se zrovna vyskytje její drahá sokyně, se ozvala. "Mě z toho vynechte, jo ? Já sem ji neviděla ani nepamatuji ale tady Hud o ní bude něco vědět ..." Podívala se na Huda. "Že jo Hude ?" Hud seděl spokojeně a zemi a pokuřoval. "No třeba nikam nejela, třeba se jenom zbláznila ... A ... A oblíkla si takový ty boty s tou vysokou podrážkou... A takový ty šatičky ze zelenýho igelitu a šla trdlovat na disko!" Naposledy labužnicky zabafal, típnul vajgla a pohroužil se do svých myšlenek. Nebyl by to Berger, kdyby se nepodělil s ostatními o svůj názor. "No to je docela nemoc ... Opravdu bych to nechtěl dostat ! Snad se na to najde nějakej lék..." A Woof aby se nepřidal. "No, jsou i horší nemoci třeba skýnovyna .... Brrr!" Otřásl se. Vypadá to že Hud celkem nepochytil o kom vlastně gou a tak mu to začal Berger vysvětlovat. "Ne Dona není taková. Já když jsem jí poprvé uviděl, tak stála nahá, po kolena ve vodě a chránila jointa před namočením." A hned to předvedl. "Asi takhle ! Neměla na sobě vůbec nic! Hotová dcera svobody !"
 Kolem bylo živo. Někdo našel v trávě velikého tlustého jointa, a zeptal se kdo ho stratil. Nčež se ukázalo, že ho stratilo asi dvacet lidí, a kždý zvlášť se domáhali navrácení svého drahoceného majetku. Jo tohle všechno známe. Hašiš, marihuanu, opium, LSD, Mexický kaktusy, kouzelný mochomůrky, meskalin, psylicibin, setý konopí, a taky alkohol, nikotýn, extáze, perník, krém na boty, ředidlo. Když je nejhůř dá se kouřit i petržel a šlupky od banánů, ale nejlepší je přece SEX !!! Waů! Ječel Woof, a stával se tak zdrojem veřejného pozdvižení.
 To už jsem tam chvličku postával. Určitě jsem nevypadal jako domorodec, ale ani turista. Protože jsem přijel do města z venkova, a taky jsem nechtěl vypadat jsko šupák. Pěkně navlečenej v tvídovým sáčku a v jedné ruce kufřík. Dost dobře jsem to tehdy ještě nepobíral o co tady vlastně go. A v tom tam přijela ONA! Nádherná blondýnka, jakoby vzstřižená z mějch nejdivočejších erotickejch snů. Jela na horskym kole. Oblečena podle poslední disko módy. Na uších sluchátka a Potichu si prozpěvovala. Takhle vzeklýho volkmena jsem už hodně dlouho neslyšel. Jak o klikatá aura se kolem ní šířily monotónní zvukeý automatického bubeníka. Do toho si jěště potichoučku, jen tak pod fousy a trošku falešně pobrukovala. "Duc duc I love you baby ah! Duc duc I love you baby ah!" Woof je šílenej provokatér, a nenechá si ujít jedinou příležitost, kdy by mohl udělat nějej trapas, či ostudu. Vyskočl tedy z lehu na nohy. Utíkal za ní, a přitom pokřikoval. "Haló slečno! Nepučila by jste mi to ?! Jenom se trošku svezu. Víte, že jste moc pěkná ? Nemáte nějakej drobák na víc ?" Ostatní se zvedali a pozorovali Woofa jak jí chce vosomrovat. "No jestli nemáte žádný peníze, tak to by jsme si mohli alespoň dát pusu ! Né ? Už jste se někdy líbala s Woofem ? Ne ?!! Tak to doporučuju ! Ale umím i spoustu dalších perfektních a nemravných věcí !"
 No to víte, Sheila se snažla ujet ale Woof jí byl neustále v patách. Dívala se na Woofa s pohrdáním a odporem. A to bylo právě to co dokázalo Woofa rozohnit nejvíc. A začal po ní pokřikovat takový voplzlosti ,že už jsem tro rači zapoměl. Nakonec odjela.Zatím co se milenecké páry začly zajímat už zase jenomo sebe, Woof se začal zajímat o mě."Hej chlape, nemáš nějakej drobák ? No co tak koukáš neviděl jsi nikdy hipíka? Podívej se doba je zlá, a ona je v jináči." Ukazoval na Jeannie. Jeannie přitakala. "Vidíš jaký mám už bříško! A zase zdražili sunar... Otočí se na Woofa Škoda, že se papírový plínky nedaj batikovat.... Otočí se na Huda Bude to určitě nádhernej kluk po tátovi." A jak jsem se na ty tři koukal, tak mi to prostě nedalo, abych se nezeptal kdo že je otec ? Woof a Hud na mě houkli sborem. "Já!" Takže vím zase kulový. Woof se mezitím pustil do Huda. "Jakto ty ? Bude to nádhernej blonďatej hipíček, co už se narodí s vlasama až na ramena." Hud se taky nedal. "Tak to teda ne! Bude po mě nádherně kudrnatej a čokoládovej. A až vyroste, a příjde za mnou že se mu spolužáci smějou, tak mu řeknu. Hochu buď hrdej na to kdo jsi. Buď hrdej, že jsi můj syn." Woof si ale pořád nedá pokoj. "A kdo teda jsi, Hude ?" A Hud na to teda jako že je černej, ale je na to hrdej, načež se prohlásil preyidentem spojených států lásky. Bergrovi, který to už chvilku pozoroval, to nedalo aby si taky nerejpnul. "Tak se tada zeptejte pana prezidenta, co si dá dneska k obědu." No to víte, jak byl Hud v ráži, tak se nenechal dvakrát pobízet a spustil vyjmenovávání nejrůznejších delikates a nechutností. Prostě jídlo. Stopla je až Jeannie. "Černej nebo bílej ? Není to jedno ?" Ano, je to jedno ! To ví přeci každej. Jeannie hned pokračovala. "Oba jste moji kluci, a já vás miluji." Oboum pak vlepila pusu a objala je.
 Koukal jsem na to jako sůva z nudlí tohle se u nás moc teda nevidí. Pak se ke mě přitočil ten vysokej ve vyšívaný vestě, co mu řikali Berger, a bez nějakých vytáček šel rovnou na věc. "A vodkundapáč seš ty ?"
"Prosím ?" Ujistil jsem se, že to bylo na mě.
"No ... Jako kde bydlíš a podobně ..." Začal rozvíjet svůj dotaz Berger.
"No, já jsem přijel z Anglie. Máme tam takovou rodinnou farmu v Manchestru." Odpověděl jsem nesměle.
"Jó cizina... A kdepak to vlastně je ?" Pokračoval Berger ve výslechu.
Proč bych mu to neměl říct ? Manžestr - to je v Anglii. Tam až někde za Atlantikem. A já jsem genius, kterej vří v Boha a taky věřím že Bůh věří v to že Bůh jsem já. Jo to jsem já - Claude Hooper Bukowski. Jsem machr. Režisér i filmová hvězda. To ti potvrdí i Timothy Leary."
"Tak to je opravdu perfektní. Opravdu žiješ na úrovni. Ale co děláš tady, v parku ?" Zajímal se Berger.
"Chtěl jsem si trochu prohlídnout město. Mám jěště pár dní čas. Pak půjdu k útvaru." Završil jsem svoji řeč.
Woof to ale nevydržel a skocil mi do řeči. "Probůch proč ?!"
"Služba v armádě, je čestný úkol, " vysvětloval jsem " a táta říká že ..."
Teď to dožralo zase Bergra. " To jsou kecy. - To co říká tvůj táta je kravina! Nevidím jedinej rozumnej důvod pro to abych si nechal ostříhat vlasy a někde tajtrlíkoval v uniformě. Jasně - zastřel, nebo chcípneš! Tobě to dává něakej smysl ? Není lepší žít volně jako pták ? Jezdit si po světě a být sám sebou ?"
I Woof se přidal k zápasu o moji duši. "Musíš se ale něčeho vzdát, výměnou za svobodu. Tak už to v životě chodí. Něco za něco. Chceš mít spoustu volnýho času ? Vyhoď televizi z okna." pak se obrátil na ostaní a zavolal: "My na vojnu nechodíme, a jaký jsme ?"
"Já jsem černej" Ozval se Hud. "Já růžovej" Houknul Woof .
"A já jsem asi třeba vymydlenej ne ?" Přidal jsem se taky.
"Cože ? Cože je ?" Zděsil se okolní dav.
"Já jsem neviditelnej!" Zavolal na mě Berger. Teprve po chvíli jsem ho oběvil pod sukní jedné z dívek. a hned pokračoval: "Nemám dům, boty, prachy a postel. Nikam nepatřím. Nevěřím ani v boha."
To hud na tom byl prokazatelně hůř. "Já nemám mámu. Nemám žádnou kultůru, kámoše, slunce, polívku a spoďáry. Nejezdím první třídou a taky vůbec nemyslím." Woof a Jeannie si taky stěžovali co všechno nemají, ale vůbec je to nesere a jsou na to hrdí.
"Tak do toho jdu ! Ať si ještě trošku užiju života, než budu mít mozek kahki ...." Jsem pro každou špatnost.
"Vy padáš fakt podivně. Potřebuješ novej vohoz." Rozhodla Jeannie "Počkej chvíli něco to donesu." A opravdu za chvilku se oběvila s čímsi v náručí.
"V týhle uniformě nemusíš jít do žádný armády." Říkala, když jsem se soukal do zvonáčů. Pak mě ještě nevím proč prosila: "Zůstaň u nás. Bude ti tu fajn."
"Já ale opravdu musím." Stál jsem si za svou.
"Dělej jak chceš. - Tady ti nikdo nebude rozkazovat." Smířila se s osudem Jeannie.
A pak jsem jí uviděl znovu! Shiele spadl řetěz. Koukám na dav čumilů který se kolem ní udělal a nešetří moudrýmy radamy. Shiela kopla do kola a začala nahlas nadávat. "Zatracenej krám! To si teda s fotrem vyřídím. Že se nestydí, koupit mi takovýho šmejda. Opravit to nejde!" Pak znovu rozzlobeně do kola kopla.
Chtěl jsem jí uvidět zblízka a pomoci jí. Protlačil jsem se davem a nabídl se jí: "Promiňte slečno. Já vám to spravím. Umím to !"
"Tak ukaž." Odsekla povýšeně a vztekle.
Nasadl jsem řetěz a zvedl kolo. "Hotovo ! Můžete zase jet."
Nasedla a beze slova odjela. Koukal jsem jak mizí v dálce a stršně moc sjem si přál být s ní..
Partička kolem mě udělala kolečko.
"Líbí se ti, co ?" Vyzvídal Berger s lišáckým plamínkem v oku.
"Sere na mě." Objasnil jsem si zklamaně situaci.
Berger mě s lišáckým úsměvem vzal kamarádsky kolem ramen : "Neboj se. Já vím kde jí najít ..."

Zahradní slavnost

Připadal jsem si tam, na té párty, jako Alenka v zemi za zrcadlem. Důstojně vypadající lidé se proplétali se mezi stolky s jídlem a pitím. Svědomitý komorník ve fraku, pozoroval, je li vše v pořádku. Panstvo se bavilo. Stejně tak i Woof, Jeannie, Hud a Berger. Kolem Sheily družně pvykovalo kolečko intelektuální mládeže, a ospalá hudba ospale doprovázela ospalu zábavu.
Komorník právě ctěné spolčnosti oznamoval že: "Slečna Sheila Franklinová je vzorné dítě svých rodičů a nesouhlasí s - ehm - násilím."
"Sheila Franklinojc. Pajdy druhej semestr. Jde jí to moc dobře a účastní se protestů." Veršoval kdosi v davu.
Sheila zatím stála na židli a hecovala rozvášněný dav pod ní: "Poslouchejte mě lidi ! Nelíbí se nám války. Nemáme rádi zabíjení. Jsem proti jadernému zbrojení! Vyjdeme na ulici, zaplníme náměstí, aby oni věděli že my válku nechceme. Aby věděli, že věříme v lásku a chceme v lásce žít!"
Byla to fakt zajímavá změna. Tady se nechovala jako snob, ale jako Johanka z Arku. A co víc oblečena byla v dlouhé sukni, a právě se nechala slyšet že:
"Já věřím v lásku! Já věřím v to, že teď je ten správný čas, aby každý dobrý člověk věřil v lásku. Jen s láskou budem žít v sladké zemi svobody." Bejt to předvolební projev, dám jí nejen hlas, ale snad i hlasivky. Shiela a kolečko uvědomělé intelektuální mládže začalo vařit.
"Co chceme ?" Ptala se davu.
"Mír !" Odpověděl dav.
"A kdy ho chceme ?" Zase Shiela.
"Teď!" Shodla se mládež.
"A co taky chceme ?" Nepřestával Shiela.
"Lásku !" Křičel sborem dav.
"A kdy jí chceme ?" Gradovala Shiela.
"Teď!" Vybuchnul dav.
"Mír teď ! Lásku Teď ! Mír teď ! Lásku Teď !" Skandovala Shiela.
Přitočli se ke mě jeden ze studentíků a začal mi vysvětlovat jak a proč že na tom jsou.
"Já nemám trávu, a nemám jablka. Nemáme nože a zbraně. Nepatří nám tahle zem. Nemáme žádný střely M-1 a M-2. A přece chceme žít v míru. Nemáme snad ani vzduch..."
"Jo vzduch ..." Vložila se do jeho monologu Jeannie. "Fakt dosft dobrá věc. Oravdu dopručuju. Jednou jsem to neměla dvě minuty a měla sem pak fakt hnusnej absťák."
Společnost však nedbala ohnivých protestů své omladiny začala usedat za stolečky k obědu.
Svědomitý komorník se diskrétně naklonil k Hudovi: "Promiňte, ale od koho jste přijal pozvání na dnešní slavnost ?"
"Od pana Bergera." Opáčil Hud povýšeně.
"Aha. A kde je pan Berger ?" Sondoval si situaci komorník.
"Tam." Prohodil Hud s ukazovákem namířeným někam směrem kde vyděl Bergra naposledy.
Netrvalo dlouho a komorník si Bergra našel. "Pane, vzhledem k tomu, že nejste na seznamu hostů, musím vás požádat, aby jste pokud možno co nejdiskrétněji i se svými přáteli tuto zahradní slavnost opustil."
Ale to neznal pana Bergra. "Nikam nepujdu.Trhni si nohou. Tučňáku !" Vykázal ho do patřičných mezí. Dřív než by stačil zkoprnělý komorník řici popel, zavonil lžičkou o skleničku, a přenesl tak tím na seba a na tučňáka pozornost vážené společnosti.
"Promiňte prosím vážená společnosti.Prosím o pozornost." Započal Berger svoji slavnostní řeč. "Ano děkuji. - No víte ... Já a moji přátelé jsme dnes nebyli pozváni ale..."
"Opusťte okamžitě můj pozemek!!" To se ozval otec Sheily, důstojný břicháč a držgrešle Franklin.
"Jen to řeknu a půjdu." Neutichal Berger a ukázal na mě. "Támhle je můj kamarád Claude. Přijel až z Anglie vstoupit do armády a bít se. Třeba i padnout za správnou věc, za tuhle zem, za vás všechny. Claude potkal jednu překrásnou dívku a moc se do ní zamiloval. A já po vás chci jenom jedno dovolte Claudovi aby tu ještě chvíli seděl a mohl se na ní koukat než odjede. Sheilo, dovol prosím Claudovi tě hvíli pozorovat, a potom zase půjde. To je vše." Domluvil a sedl si.
Paní Franklinové to ale nedalo, a tak se ho zeptala: "Mladý muži, mohl by jste mi o sobě říci něco více ?"
"Mám svůj život mámo ..." Usmál se Berger na paní domu.
"Mám svůj smích ségro ..." A pokynul směrem k Shiele.
"Jsem svobodnej brácho." Houknul na cosi co mohlo být s největší pravděpodobností Franklin junior.
"A mám se zrovna celkem fajn." Oznámil Franklinovi, který přimomínal přetopený parní kotel před výbuchem.
Komorník se díval na otce Shiely a by pak jen žalujícím hláskem pípnul: "Pane ?!"
Berger pokrčoval. "Mám svý šílený cesty, céro" A sklidil za to usměv nejen té roztomilé dívenky, ale všech přítoných žen, které byly uplně na větvi z toho že vidí opravdového chlapa.
"Mám taky milónovej úsměv, brartánku." Zubil se berger na upjateho hošíka v černém obleku.
"Bolím mě zuby a hlava stejně jako vás. Tak ať to jede!" Provokoval Berger společnost. Aby něbylo pozdvižení dost vyhoupnul se na stůl, a nepřestával ostaní přesvědčovat o tom co on všechno má a oni ne. Bohužel vlastnictvím svých vlastních orgánů nikoho z přítomných velkých akcionářů moc nenadchnul.
Znovu se ozval starej Franklin. "Opusťte okamžitě můj pozemek! Nebo zavolám Policii !" Vztekal se a bezmocně rozkazoval.
Oroti tomu Lady Franklinová projevila větší zájem. "Takže vy jste ten Hipík ? Co se vám na takovém životě může líbit ..."
"Libí se mi ta svoboda. Jsem pán svého času a dělám si jenom to co chci ..."
V tom mě kdosi čapnul za ruku a kamsi táhnul.
"Rušíte veřejný pořádek!" Odůvodni to policajt.
"Půjdete s námi!" Doplnil ho druhý.

Na policii

Před zamřížovanou vězeňskou celou byl jen kancelářský stůl s lampou a židle. Za stolem se naparoval policejní úředník a nproti němu jsme se smažili my.
Úředník stručně a úsečně poručil ať přistupujeme jednotlivě, nahlasíme mu jméno, příjmení, datum a místo narození a případnou velikost úplatku. "Tak první ..."
"Woof Daschunde. Narozen 7.8. 1978 v Mostě a Prachy nemám..." Přiznal se Woof.
"Tak další!" Vztekal se nervózně a nasupeně policajt.
"Ňákej George Berger, kdy jsem se narodil si už nepamatuji, protože jsem měl zrovna okno a co se týče toho úplatku, tak to jsou peníze. A peníze jsou matika, a ta mi nikdy ve škole nešla. Proto jsem se taky upsal pekelnejm silám... Se smatnzm Luciferem jsem jezdil výtahem a ..." A než stačil dokončit myšlenku skočil mu do řeči Hud.
"Ano, vaše ctihodnosti pozor na něj, jednou se mě snažil uhranout hranolkama a otrávit kečupem. A ostatní mu v tom nemohli nijak zabránit!" Jenomže Berger si pořád mlel tu svou.
"abych mohl zachránit celej svět před utoním se v policejních ..." Teď si zase komentář neodpustil Woof.
"Víte vaše ctihodnosti, nemá taky rád koně! Kdyby mohl, tak by nechal úředního šimla chcípnout hlady... A já taky !
A tímto přetekla poslední kapka trpělivosti.
"To je znevážení úřadu, ohrožení veřejného činitele, spřahování s ďáblem a čarodějnictví. Nechám vás za to všechny upálit. Do cely s nimi ! Kauce je tisíc korun za kždého." Schladil si žáhu policejní úředník.
Pak nás všechny odvedli do cely. "A teď je s námi Ámen!" mysleli si určitě Hud, Jeannie a Woof.
V tom jsem si náhle vspoměl, že mi táta dal na cestu tisícovku, kdyby nedej bože něco. Chytl jsem se mříží a volal jsem:
"Haló ! Já mám peníze! Zaplatím tu kauci!" Vytáhl jsem z boty bankovku a mával s ní, ale Beger mi jí sebral a hned se do mě pustil z pozice moudřejšího.
"Tak ty by jsi nás tady v tom nechal, že jo ?" Bránil jsem se jenom chabě. "Hned jak se dostanu ven tak začnu schánět prachy..." A v nestřežené chvilce jsem byl zase šťastným majitelem tisícovky. Berger to však nevzdával
"Hovno! To sou kecy. Nikoho tady neznáš. Můžeš mi říct kdo by ti dal čtyři tisíce ?!" No jo to je problem kde sehnat prchy ?
"Třeba můj táta, nebo snad Shiela..." Bergrovi došla trpělivost. "A dost! Dej sem ty peníze. Do večera jsem zpátky i s prachama." Vzal si ode mně ten kouzelnej kus papíru a mával s ní směrem policjtovi co nás neště přád nespouštěl z oka.
Ten nenom kývnul, otevřel celu a vedl Bergra s tágem před úředníka.
"Já mám ty peníze. Pusťte mě ven!" Dožadoval se svých práv Berger. Úředník se nasupeně se zvednul, sebral Bergrovi peníze a nakázal policistům policistům: "Pusťte ho."
Seděli jsme zničeně na studený podlaze a sledovali odbíhajícího Bergra, jak ještě z dálky volá: "Jsem tady co nejdřív!"
Ale všem hrůzám, ale nebyl ještě konec. Asi protože byl Berger pryč, tak se policejní zlovůle snesla na Woofa. Před naši celu příšel holič a čekal na oběť.
Úředním tónem se ozval se břichatý policajt, co nás měl hlídat. "Woof Daschunde výkon hygieny!" Vzal woofa za ramno a táhnul ho z cely k holičskému křeslu, kde už čekal ten vlasů kat s velikýmy nůžkami a už se těšil.
"Tak si tady sedněte..." A prohlížel si Woofa: "No Fuj! Vy jste ale zarostlý. No nic. Hned to dáme do pořádku..." A chtěl začít stříhat. Ale to neznáte Woofa. Je to sice pacifista, ale v případě potřeby se dovede bránit sice nenásilným, ale přece působivým způsobem. Když už mu bylo jasné, že to holič s tim stříháním myslí opravdu vážne, začal, jak jen nejvíce mohl křičet "Ne! Ne! Ne!" a mrskat sebou jakoby měl záchvat padoucnice. Účel o však splnilo. Holič dokázal, že má ještě kousek srdce v těle a ještě než i s přerostlejma nůžkama zmizel, udiveně a ulekaně doporučil zde přítomným můžům zákona že:je to blázen, a mají ho nechat vyšetřit.
"Asi je to opravdu blázen!" Přitakali policajti. Taky chytli zmítajícího se Woofa za rameno, a už ho vedli.
Policejní psychiatrička byla protivná starší obrýlená osoba v bílém plášti. Seděla za svým stolem a četla si nejspíš salátové vydání červené knihovny. Když jí tam nebohého Woofa přivedli a posadili ke stolu, namířila Woofovi lampičku do obličeje jako u výslechu a pak se ptala. "Můžete mi něco povědět o vašem vztahu k sexu ?"
Konečně téma kterému rozumí!: "No mám to moc rád. A musím to mít alespoň třikrát denně... Mazlení není nikdy dost!"
Výslech pokračoval: "A jaký je váš vztah k mužům ?"
"Probůh proč se mě ptá na takvýhle věci!?" myslel si zděšený Woof. A radši se zeptal "To jako - jestli jsem teplej ,jo?" Brýle a plášť přikývly a tak si to pořádně rozmysllel a pokračoval rozhodnějším tónem: "Nejradši mám holky, ale třeba takovýho Micka Jaggera bych z postele nevykopal. To teda ne! Není důležitý s kým spíš. Důležitý je, koho miluješ."
Psychiatrička konečně přešla k věci: "Proč tak lpíte na svých vlasech ?"
Jak to jenom vysvětlit ? "Ptáš se mě proč ? Sem fakt vlasatej! Vlasatej jsem dnem i nocí, protože vlasy je to správný. Jo jsem vlasatej ale neptej se mě proč protože nevím - Miláčku!" To už zařínala bejt vzděšená prozměnu psychitrička, protože Woof se rozjel a neby k zastavení. "Neni nic krásnějšího než se utápět ve vlnách vlasů, dlouhejch, blonďatejch, co jsou až na ramena nebo ještě delší ... Vždyť i Ježíš měl dlouhý vlasy a Marie ho milovala, tak proč nemá moje máma ráda mě ? Jsem horší než ostatní protože mám dlohé vlasy?"
Pak psychiatrička vyslovila svojí diagnózu. "Můj názor na vás, je dost ehm rozporuplný, protože dlouhé vlasy jsou opravdu hnusné. A váš sexuání život prostý jakýchkoliv zábran ve mě také vzbuzuje odpor. Prostě jste neadrtálec. Váš žebříček morálních hodnot je naprosto zvrácený a potráda jakýkoliv výraznější vztah k penězům. Postrádáte taktéž jakoukoliv agresivitu a negativní emoci ... Určitě si na vás ještě udělám čas. A teď jďete."
Policisté odvedli Woofa zpět do cely. Berger zatím procházel mezi lidmi a prosil o pomoc. "Mám kámoše v lochu. Potřebuju je dostat ven pomozte mi. Potřebuju jenom čtyři tácy!" Když v tom koho to nevidí ? Sheila! Šla naproti Bergrovi a ten se do ní hned pustil.
"Hej ty tam! No ty! Nemohl by nám tvůj zazobanej tatík helpnout ? Uronit jenom slzu, z peněženky ?"
Na Shiele to bylo vydět že opravdu nemá radost z našeho neslavného osudu. "Je mi to moc líto, ale můj fotr pro tvoje kámoše ani nehne prstem."
"A ty, nemáš nějaký many ?" Chytal se Berger stébla
"Ne, já nemám žádný svoje peníze." Špitla Shiela smutně na odchodu.
Berger jí sledoval jak odchází odcházející Sheilu, a volal za ní: "Když je tvůj fotřík takovej špína chlap, tak proč alespoň ty, se nesnžíš bejt trošku lepší ?" A už spíše pro sebe "Je to tak jednoduchý stačí jenom chodit mezi jiný lidi." Takhle tam stál, pozoroval vzdalující se postavu a hlavou se mu honila vpomínka na to jak jednou Dionne řikala že jsou lidé špatní.

U Bergrů doma

Rodinná idila. Táta seděl v křesle a čuměl do bedny. Máma v zástěře stála vedle. Měla v ruce rendlík a cosi v něm míchala. Z bedny se ozývaly hrozné zvuky: výkřiky, nadávky, rány a výbuchy typické pro komerční televizi. Když tu mamaka náhle zjistila, že před ní stojí Berger.
"Synátor se nám vrátil. Táto koukej!" Volala radostně máma směrem k zuřící přestřelce. Táta se nechal slyšet od televize "To bude zase ten klacek nevycválanej něco chtít!" A to by nebyla máma kdybyby se netarala. "Tak jak se máš, Jiříku? Nemáš nějaký problémy, jako posledně, když tě v USA FBI a CIA chytily s LBJ, IRT a LSD?" Berger musel s pravdou ven. "Mami, já už budu hodnej, ale potřebuju nějaký peníze. Provedli jsme s kámošema pitomost a oni teď sedí. Kauce je tisícovku..." Starej Berger začal rozzlobeně hřímat od televieze. "Nic nedostaneš, dokud se nenecháš ostříhat a nezačneš pracovat!" Nčež se přikrykryl novinami a začal hlasitě chrápat. Máma je anděl. "Tak kolik potřebuješ ?"
"Čtyři tácy, mami." Kajícně špitnul Berger.
Máma odešla a vrátila se s penězi a podala je Bergrovi. "Hlavně prosím tě nic neříkej tátovi. Měla bych z toho moc zle."
"Díky mami!" Volal berger touhle dobou už ve dveřích.
Utíkal přes park k policejní stanici a bral to zkratkou přes park. Byla to náhodička, jakou všechno ostaní, ale cetou potkal svojí kámošku Crissy. Procházela zrovna kolem. Uviděla Bergra a volala na něj: "Ahoj Bergře ! Jak jde život ?"
Nebyl by to Berger, kdyby se Alepoň na cvilku nezastavil na slovíčko a navíc s takovou kráskou jako byla Crissy. "Těžká pohoda Crissy. Zrovna jdu vytáhnout Huda, Woofa, Jeannie a našeho novýho kámoše Clauda z lapáku. Udělali jsme menší návštěvu zahradní slavnosti váženého občana, pana Franklina. Ale moc se mu to nelíbilo. Zvolal na nás policajty. A jak ty, lásko moje platonická ?" "Zatím" myslel si , zatímco Crissy si vylejvala srdíčko "Já jsem šíleně zamilovaná. Ale nějak ho nemůžu po městě najít ...."
"A koho ?" Zajímal se s myšnkama mlsnýho kocoura Berger.
"Poznala jsem ho právě tady dvanáctáho v úterý. Oblíka se trošku divně ale je to fakt fešák."
"No jo no ..." na to světácky. "Tak tady o mám zatím marný, ale proč bych nepomohl kámošovi" pomysl si a tak Crissy poradil "Franta Milsů bydlí na Košutce. Zkus se tam na něj zeptat ... Tak čau, už musím."
Crissy měla znovu pro co žít. "Díky já se tam půjdu podívat. Ahoj!"
Na policejní stanici byl Berger během chvilky. Naše nadšení neznalo mezí, protže klec je klec a svoboda je svoboda. Uchváceni tohle svobodiu utíkali jsme do parku jako o život.

Park podruhé

V parku byla pohoda. Lidičky hráli na bubínky, líbali se, nebo se ujížděli na mantrách. A hele! Támhle je dokoce Shiela a
konečně vypadá jako člověk. Dlouhá sukně a batikované tričko přikryté záplavou jejích nádherných vlasů ...
Nemám slov. Mám pocit že se rozpadnu na prvočísla. Chce se mi odsud stoupat stále výš a výš. Snad až někam do ionosféry. Korálky, kytky, svoboda a štěstí tu tryská z každého človíčka. Kolem putuje joint a proplétá se mezi Kršnou a Rámou. Všichni tančili a spívali. Pak postupně poklekávali do řady. Kněz LSD procházel před řadou klečících hipíků a každému dával ze svého klobouku Kostku cukru. "Toto je tělo a krev našeho pána."
I já jsem poklekl a hlavou se mi honily slova písničky o Lucince v oblacích s démanty. Dlouho jsme pak zpívali a tančili dokud jsme nepadli. A můj čas se mezitím přiblížil. Pomalu jesm se zvedl a přitom jsem se sám sebe ptal kam že to vlastně jdu. Ptal jsem se kdo jsou ti bezejmení lidé kolm mne a přemýšlel nad úsměvy hrajících si dětí. To vše teď právě končí tady ve městě, kde i pravdy lžou. Vstávali a mávali mi na rozloučenou, když jsem odcházel do jiného světa.

Odvodní komise

Tři členové odvodní komise seděli za stolem a v ruce měli papíry a tužky. Hud tam před nimi stál v trenkách a hlásil. "Hud Brown - narozen 8.5.1898 Maroko" V duchu jsem viděl Crissy a holky jak by se při phledu na něj mohli roztéct. Ptotože jsou z nějakýho důvodu zatížený na černý kluky. První důstoník ho taky ocenil znaleckým okem. "Nádherný kousek !" Druhý důstoník byl poněkud větší suchar. "Schopen. Odveden!" A ten třetí ještě větší. "Další ..." řekl jen.
Stál jem tam před nimi jenom v batikovaných trenkách. A čekal na ortel. Trapné ticho prolomil jako první největší suchar. "Já bych ho bral !" A mě se hlavou honily myšlenky co neměly s obvodním řízním pranic společného. My bílí kluci taky nejsme vůbec špatný. Když si vspomenu jaký na mě dělala Dionne oči, a ty její kamarádky řikaly že by si mě klidně vzaly domu, i když by se to jejich rodině líbilo jen pramálo. Z příjemných myšlenek na krásné černošky mě vytrhnul protivný hlas prvního důstojníka. "Jste jak se zdá, zdravý a pěkný." Druhý zase stejně suše jako před tím "Schopen. Odveden!"
Už jim patřím. Taky mi ten první přikazoval "Mladý muži oblečte si uniformu. A vemte do rukou zbraň. Je to vaše svatá Povinnost. Chránit mír !" Druhý zelený mozek se postavil a taky rozkázal "K ovládnutí vesmíru připravit ! pochodem Vchod !"
A šel jem. Mé tělo procházelo temým vesmírem a zamčenýmy dveřmi. Má duše byla na orbitu tváří v tvář bohu. Letím raketou do čtvrté dimenze kladu si otázky a má duše je čistá jako jako venkovský vzduch. V barevných skvrnách se mi skrývá smotná tvář boha. Je jemná. Tak proč se snažíme zničit tu krásu ? Naše oči jsou otevřené doširoka a hledí na tu hrůzu kolem.
Všichni odešli. Zůstal jem tu jenom já s puškou v ruce na stráži.

Válka

Ze dvou stran zátarasy z ostnatého drátu a v prostřed strážná věž. Já a tři důstojníci jsme stáli uprostřed.
Měl jsem pocit, jakoby se všichni otatní tlačili na zátarasy a z povzdálí nás pozorovali.
První důstojník zavelel "Připravte se k útoku! Zbraně zamířit ! Zničit vše co se pohne !"
Vzduchem se nesly zvuky války "K zemi ! Zachraň se kdo můžeš !" Všichni uléhali za zátarasy a drželi si hlavy.
Řízené střely hvízdaly a opodál štěkal kulomet.
Druhý důstojník byl raněn do nohy. Držel se za ní a křičel: "Claude Dělej, krej se. Mě ty svině dostaly! Vystřel jim mozek z hlavy!" Třetí důstojík taky zakřičel. Zakřičel bolestí a padl.
Odhodil jem pušku a kličkoval mezi kulkami. "Já nejsem váš nepřítel ! Já jenom plním rozkaz ! Já do vás nechci střílet !"
První důstojník taky zakřičel "Svině! Ugháááh!!!" Padl a ležel mrtev.
Já pořád běhal do kola a křičel jem "No tak přestaňte už ! Pojďte zhulíme se a bude nám fajn !"
Druhý důstojník padl mrtev. Klekl jsem si a vzýval slunce: "Prosím zastav to ! Zastav to a sviť na nás. Prosím Smiluj se !" Pak mě cosi štíplo cosi vzadu na hlavě a já padl taky. Roztrhán na kousky kovovou expolozí. Bajonety a ohnivé koule ... a pak už nic...
Zátarasy i strážná věž zmizely. Všichni moji známí vstávají a začínají tančit. Krásný život jde dál pod parsky raního slunce se znovu rodí nový den a spíva svoji věčnou píseň "Sabba sibby sabba Nooby abba nabba" Tak klokotá život. Sheila mě volá "Claude !" Otáčí se na ostatní a hledá mě "Kde je Claude ? Musíme ho najít !"
Já tam ležel na zemi a umíral. "Bergře prosím pomoc! Cítím jak umírám! Kde jste všichni ?" Hlava mi poklesla.
"Néé ! Oni ho zabili !" Sklánějí se nade mnou. Kde se tady vzali ? Všichni sklopili hlavu a mlčeli. Pomalu mě obestupují abych nebyl vidět. Tak pusťte slunce do svých duší a nezapomeňte!