Claude: Připadal jsem si tam, na té párty, jako Alenka v zemi za zrcadlem. Důstojně vypadající lidé se proplétali se mezi stolky s jídlem a pitím. Svědomitý komorník ve fraku, pozoroval, je-li vše v pořádku. Panstvo se bavilo. Stejně tak i Woof, Jeannie, Hud a Berger. Kolem Sheily družně povykovalo kolečko intelektuální mládeže, a ospalá hudba ospale doprovázela ospalu zábavu. Komorník právě ctěné společnosti oznamoval :

Komorník: „Slečna Sheila Franklinová je vzorné dítě svých rodičů a nesouhlasí s - ehm - násilím.“

Nekdo z davu: „Sheila Franklinojc. Pajdy druhej semestr. Jde jí to moc dobře a účastní se protestů.“

Claude: Veršoval kdosi v davu. Sheila zatím stála na židli a hecovala rozvášněný dav pod ní:

Sheila: „Poslouchejte mě lidi ! Nelíbí se nám války. Nemáme rádi zabíjení. Jsem proti jadernému zbrojení! Vyjdeme na ulici, zaplníme náměstí, aby oni věděli že my válku nechceme. Aby věděli, že věříme v lásku a chceme v lásce žít!“

Claude: Byla to fakt zajímavá změna. Tady se nechovala jako snob, ale jako Johanka z Arku. A co víc oblečena byla v dlouhé sukni, a právě se nechala slyšet:

Sheila: „Já věřím v lásku! Já věřím v to, že teď je ten správný čas, aby každý dobrý člověk věřil v lásku. Jen s láskou budem žít v sladké zemi svobody.“

Claude: Bejt to předvolební projev, dám jí nejen hlas, ale snad i hlasivky. Shiela a kolečko uvědomělé intelektuální mládeže začalo vařit.

Sheila: „Co chceme ?“

Claude: Ptala se davu.

dav: „Mír !“

Claude: Odpověděl dav.

Sheila: „A kdy ho chceme ?“

Claude: Zase Shiela.

dav: „Teď!“

Claude: Shodla se mládež.

Sheila: „A co taky chceme ?“

Claude: Nepřestával Shiela.

dav: „Lásku !“

Claude: Křičel sborem dav.

Sheila: „A kdy jí chceme ?“

Claude: Gradovala Shiela.

dav: „Teď!“

Sheila: „Mír teď ! Lásku Teď ! Mír teď ! Lásku Teď !“

Claude: Skandovala Shiela. Přitočli se ke mě jeden ze studentíků a začal mi vysvětlovat jak a proč že na tom jsou.

Studentík: „Já nemám trávu, a nemám jablka. Nemáme nože a zbraně. Nepatří nám tahle zem. Nemáme žádný střely M-1 a M-2. A přece chceme žít v míru. Nemáme snad ani vzduch…“

Jeannie: „Jo vzduch …“

Claude: Vložila se do jeho monologu Jeannie.

Jeannie: „Fakt dost dobrá věc. Oravdu dopručuju. Jednou jsem to neměla dvě minuty a měla sem pak fakt hnusnej absťák.“

Claude: Společnost však nedbala ohnivých protestů své omladiny začala usedat za stolečky k obědu. Svědomitý komorník se diskrétně naklonil k Hudovi:

Komorník: „Promiňte, ale od koho jste přijal pozvání na dnešní slavnost ?“

Hud: „Od pana Bergera.“

Claude: Opáčil Hud povýšeně.

Komorník: „Aha. A kde je pan Berger ?“

Claude: Sondoval si situaci komorník.

Hud: „Tam.“

Claude: Prohodil Hud s ukazovákem namířeným někam směrem kde vyděl Bergra naposledy. Netrvalo dlouho a komorník si Bergra našel.

Komorník: „Pane, vzhledem k tomu, že nejste na seznamu hostů, musím vás požádat, aby jste pokud možno co nejdiskrétněji i se svými přáteli tuto zahradní slavnost opustil.“

Berger: „Nikam nepujdu.Trhni si nohou. Tučňáku !“

Claude: Vykázal ho do patřičných mezí. Dřív než by stačil zkoprnělý komorník řici popel, zavonil lžičkou o skleničku, a přenesl tak tím na seba a na tučňáka pozornost vážené společnosti.

Berger: „Promiňte prosím vážená společnosti.Prosím o pozornost. Ano děkuji. - No víte … Já a moji přátelé jsme dnes nebyli pozváni ale…“

Otec Sheily: „Opusťte okamžitě můj pozemek!!“

Claude: To se ozval otec Sheily, důstojný břicháč a držgrešle Franklin.

Berger: „Jen to řeknu a půjdu.“

Claude: Neutichal Berger a ukázal na mě.

Berger: „Támhle je můj kamarád Claude. Přijel až z Anglie vstoupit do armády a bít se. Třeba i padnout za správnou věc, za tuhle zem, za vás všechny. Claude potkal jednu překrásnou dívku a moc se do ní zamiloval. A já po vás chci jenom jedno dovolte Claudovi aby tu ještě chvíli seděl a mohl se na ní koukat než odjede. Sheilo, dovol prosím Claudovi tě hvíli pozorovat, a potom zase půjde. To je vše.“

Claude: Domluvil a sedl si. Paní Franklinové to ale nedalo, a tak se ho zeptala:

Paní Franklinová: „Mladý muži, mohl by jste mi o sobě říci něco více ?“

Berger: „Mám svůj život mámo … Mám svůj smích ségro … Jsem svobodnej brácho.“

Claude: Houknul na cosi co mohlo být s největší pravděpodobností Franklin junior.

Berger: „A mám se zrovna celkem fajn.“

Claude: Oznámil Franklinovi, který připmomínal přetopený parní kotel před výbuchem. Komorník se zoufale díval na otce Shiely a by pak jen žalujícím hláskem pípnul:

Komorník: „Pane ?!“

Berger: „Mám svý šílený cesty, céro“

Claude: A sklidil za to usměv nejen té roztomilé dívenky, ale všech přítoných žen, které byly uplně na větvi z toho že vidí opravdového chlapa.

Berger: „Mám taky milónovej úsměv, bratránku. Bolím mě zuby a hlava stejně jako vás. Tak ať to jede!“

Claude: Provokoval Berger společnost. Aby něbylo pozdvižení dost vyhoupnul se na stůl, a nepřestával ostaní přesvědčovat o tom co on všechno má a oni ne. Bohužel vlastnictvím svých vlastních orgánů nikoho z přítomných velkých akcionářů moc nenadchnul. Znovu se ozval starej Franklin.

Franklin: „Opusťte okamžitě můj pozemek! Nebo zavolám Policii !“

Claude: Oproti tomu Lady Franklinová projevila větší zájem.

Franklinová: „Takže vy jste ten Hipík ? Co se vám na takovém životě může líbit …“

Berger: „Libí se mi ta svoboda. Jsem pán svého času a dělám si jenom to co chci …“

Claude: V tom mě kdosi čapnul za ruku a kamsi táhnul.

Policista 1: „Rušíte veřejný pořádek!“

Policista 2: „Půjdete s námi!“

Claude: Byli to policajti.