Zeď Johna Lennona v Praze

Misto pravidelných setkání poblíž Pražského ostrova Kampa. Loc: 50°5'10.31„N,14°24'25.35“E

Fotogalerie z roku 2004 a 2002

Úvod - 50. a 60. léta

Zeď Maltézské zahrady na Velkopřevorském náměstí na Malé Straně, později známé jako zeď Johna Lennona, se nachází v jednom z nejklidnějších a nejromantičtějších míst Prahy. Dalším takovým místem v bezprostřední blízkosti „Zdi“ , byl donedávna i ostrov Kampa, zejména jeho park a břeh u Vltavy. Tradice psaní po zdech v tomto prostoru snad vznikla nejprve na zahradní zdi domu oblíbeného českého herce Jana Wericha (+ 1980), který na Kampě bydlel a lidé mu na zeď jeho zahrady psali různé vzkazy, ale i ukázky vlastní tvorby. Oprýskaných a rozpadávajících zdí na Kampě si všiml na přelomu 50. a 60. let výtvarník Vladimír Boudník (+ 1968), známá postava z knih Bohumila Hrabala a právě tyto zdi se stávají součástí jeho výtvarných happeningů. Prostor Kampy a Velkopřevorského náměstí si vybral pro své happeningy na konci 60. let i další výtvarník Eugen Brikcius. Na Kampě uspořádal svůj happening v r.1975, i Ivan Martin Jirous, při němž se svými přáteli symbolicky spálil několik knih Bohumila Hrabala jako odpověď na Hrabalův rozhovor v komunistickém tisku.

70. léta

Tento prostor však nepřitahoval pouze výtvarníky a fotografy. V místech kde se „jakoby zastavil čas“ se dobře a bezpečně cítili i lidé z pražské „vlasaté undergroundové komunity“, jejichž kulturními a komunikačními centry v té době bylo několik blízkých malostranských hospod, například U dvou slunců, U Bonaparta, U Glaubiců. Ale mládež se nescházela pouze po hospodách. Pravidelně vyprodané byly každý týden folkové koncerty v Divadélku v Nerudovce a na Baráčnické rychtě , kde vystupovali písničkáři Jaroslav Hutka, Pepa Nos, Vlasta Třešňák a další. Návštěvníci těchto koncertů potom často zamířili do nedalekého parku na Kampě a na Velkopřevorské náměstí. K oblibě tohoto prostoru mezi nekonformní mládeží přispěla i blízkost Karlova mostu, který se zejména v letních měsících stával místem setkávání mládeže z celého světa. Bylo to období začínající tvrdé normalizace a cenzury, znovu zavedené po porážce Pražského jara a svojí tvorbu mohli tedy prezentovat pouze v samizdatu a na pražských zdech. První, kdo začal tehdy na zeď Maltézské zahrady v polovině 70. let pravidelněji psát, byl začínající básník Jan Badalec. A přidávali se další, většinou šlo o milostnou poezii, aforismy a filosofické repliky. Mezi lidmi se zdi začíná říkat, „Zeď nářků“.

1980 - prosinec

Mrk!

Bylo proto přirozené, že když se do světa rozlétla zpráva o smrti J.W.Lennona, že se skupinky mládeže začali spontánně scházet právě zde. Zpívali jeho písně, zapalovali svíčky a jednu z nich někdo položil na místo bývalého veřejného vodovodu pod křídový nápis Za Johna Lennona . Vystupující oblouk svým tvarem připomínal bývalý pomník, či náhrobek.

1981- únor-březen

Vzniká symbolický „hrob“ J.W.L. Jeho okolí se plní texty písní Beatles a jejich citáty. Takto vzniklý pomníček se záhy stává „poutním“ místem mániček, hippies a pacifistů nejenom z Prahy, ale i z venkova a zahraničí. Denně zde hoří svíce a leží čerstvé květiny. Na zdi jsme tehdy mohli číst:

Byl jsi král, snad bude někdo z nás také tak velký….

Nebyl Bůh ani král, byl jedním z nás…

Prý jsi odešel..zemřel, pláču, ale nevěřím tomu, pro mě jsi a budeš, díky za vše Johne Lennone…

.Máš-li lásku, máš všechno…

Nenávidět válku,poslouchat Beatles,milovat vlasy, uctívat lásku!

  • Březen-duben-Komunistická bezpečnost začíná systematicky ničit pomník. Strhává fotografie, odstraňuje svíčky a květiny, přetírá nápisy.
  • Duben-Před XVI. Sjezdem Komunistické strany Československa je celá zeď přestříkána zelenou barvou a pomník je zničen.
  • Jaro,léto-Nekonformní mládež to považuje za hozenou rukavici, obnovuje pomník a radikalizují - politizují se, nápisy v jeho okolí. Jeden z prvních byl: „Palach by plakal“. A další: Dejte šanci míru!, Svobodu!, Vy máte Lenina, neberte nám Lennona! Atd..
  • Listopad-Bezpečnost opět ničí pomník. Zeď je znovu celá přestříkána, tentokrát šedou barvou.
  • 8.prosinec-První shromáždění k uctění památky J.W.L. probíhá za asistence příslušníků Veřejné Bezpečnosti klidně. Zúčastnilo se ho několik stovek lidí, kteří potichu zpívali písně Beatles, v tichosti a klidu kladli květiny a svíčky na místo zničeného památníku. Celá atmosféra shromáždění by se dala přirovnat k náboženskému obřadu.Bezpečnost pouze kontroluje a zapisuje jména přítomných z Občanských průkazů. .
  • Polovina prosince-Komunisté nechávají pomník i celou zeď zakrýt dřevěnými plakátovacími plochami, aby se zamezilo uctívání památky a psaní nápisů.

1982

Nápisy se objevují i v okolních uličkách, mnohé s politickým podtextem, permanentně zamalovávané Bezbečností a znovu obnovované. John Lennon začíná být vnímán mládeží stále víc i jako občansky angažovaný člověk a bojovník za mír a ne jako pouhá rocková hvězda. Svědčí o tom jak nápisy tak i symboly mezinárodního mírového hnutí.

8.12. -Výroční shromáždění několika desítek lidí rozhání Veřejná Bezpečnost.

1983

Na zdích Kampy se objevují výrazně pacifistická a mírová hesla jako reakce na rozmístění jaderných hlavic středního doletu-SS-20 na území Československa i názvy a hesla na obranu pronásledovaných a zakazovaných novovlných rockových skupin proti kterým je vedena mediální kampaň.

8.12.-výroční shromáždění znovu rozhání VB. Mládež se útoku Bezpečnosti brání pouze verbálně. Ozývají se výkřiky:„Co jsme Vám udělali?, Nechte nás bejt!, Na to nemáte právo!“

1984

„Boj o zeď“ pokračuje, neustálé přetírání a obnovování nápisů. Zeď se stává známou i v zahraničí a objevují se na ní nápisy pacifistů z Východního Německa a Maďarska. Mění se a radikalizují i názory a postoje části nekonformní mládeže v Čechách a zejména v Praze. Přispívá k tomu zesilující se tlak komunistů v kulturní oblasti, zejména tlak na zrušení legálně působících zájmových organizací Jazzové Sekce a Sekce Mladé hudby, jejichž činnost je mocenskými zásahy paralyzována. Na formování ucelenějších pacifistických názorů měly ovšem vliv informace a osobní setkání se stoupenci neoficiálních mírových iniciativ z Východního Německa, Maďarska, zprávy o pokračujícím odporu polské společnosti, kterou se nepodařilo zlomit ani vyhlášením stanného práva a pocit faktického ohrožení z rozmístění jaderných hlavic SS-20 na území Československa.

8.12.- na pokojné shromáždění k čtvrtému výročí smrti J.W.L. útočí příslušníci VB tentokrát i se psy, rozkopávají svíčky, květiny a odstraňují věneček s nápisem „Nezapomeneme“. Shromáždění se pokouší stejně jako v předchozích letech rozehnat, ale několik set mladých se staví nečekaně na odpor a vyráží v průvodu do města. Mládež skanduje: „Svobodu, Svobodu“ a „Dejte šanci míru!“. Průvod je rozehnán pendreky až na Staroměstském náměstí. Přes deset osob je zadrženo a obviněno z výtržnictví. Na zdech Kampy se objevuje nápis:„Je lepší zapálit svíčku, než proklínat tmu. J.Lennon“

8.12.1985

Už odpoledne se na Kampě shromažďuje několik set mladých lidí. Pod portréty J.W.L a nápisem „Kdy bude Mír Johne?“, hoří desítky svíček Výroční shromáždění přerůstá v spontánní mírový pochod Prahou za účasti asi tisíce lidí. Poprvé se kolportují letáky zvoucí na tuto akci. Průvod je zastaven Bezpečností až před bránou Pražského Hradu, kde zástupci demonstrantů vyjednali s velitelem Bezpečnosti „příměří“. Zpívá se hymna a skandují se hesla: „Žádná raketa není mírová“, Svobodu, Svobodu“,“Zrušte armádu“ a „Místo zbraní květiny“, „Rakety do šrotu“ a pod.Dav zpívá písně „barda“ Pražského jara Karla Kryla a stovky lidí podepisují zcela veřejně petici odsuzující rozmisťování jaderných zbraní v obou částech rozdělené Evropy. Ta je později odeslána Velvyslanectví Sovětského svazu a USA. Zaskočená a překvapená Bezpečnost nezasahuje. Příslušníci Státní Bezpečnosti pozdě večer pouze zadrželi nejaktivnějšího účastníka průvodu, Tomáše Dvořáka a několik desítek účastníků bylo vyslýcháno v následujících dnech. Lennovská shromáždění se od této chvíle stávají středem zájmu Státní Bezpečnosti i Ústředního výboru Komunistické strany Československa, ale i politické opozice.

1986

Jako ohlas na Mírový pochod vydává nejvýznamnější nezávislá občanská opoziční iniciativa Charta 77, 6.března, dokument, Prostor pro mladou generaci, kde se mimo jiné praví: „V každém případě šlo o událost, která nemá za posledních patnáct let v našem hlavním městě obdoby. A protože spontánní mírová demonstrace dělníků, učňů a studentů zprvu unikla pozornosti sdělovacích prostředků, zaslouží si tím spíše naši dodatečnou pozornost. Dokument dále analyzuje situaci mládeže v republice a shrnuje několik oblastí, které jsou pro ní nejdůležitější: „Svoboda cestování, zavedení náhradní vojenské služby, omezení zákazů v oblasti kultury, odstranění jaderných zbraní atd.“

8.12.-Shromáždění znovu přerůstá v průvod, VB se jej daří rozprášit postupně v uličkách Starého Města.

1987

Státní Bezpečnost instaluje na Kampě stálou kameru namířenou na místo tradičních Lennonovských srazů, ani to však nezabrání psaní nápisů a shromážděním. Stejně jako v předchozím roce jsou desítky mladých lidí vyslýchány již před výročím, někde probíhají i pohovory na školách, kde jsou studenti varováni před účastí na tradičním prosincovém setkání.

8.12.-Probíhá rozsáhlá bezpečnostní akce ve snaze zabránit průvodu. Ten je rozbit už na počátku, v prostoru Kampy. Shromáždění se poprvé účastní aktivisté politické opozice. Veřejný projev má signatář Charty 77, Otakar Veverka, ve kterém byly vzneseny tyto požadavky:

  1. Stažení všech jaderných zbraní z území Československa
  2. Stažení všech Sovětských vojsk
  3. Zkrácení vojenské služby na 12 měsíců
  4. Rozšíření náhradní vojenské služby pro ty, kterým jejich víra, nebo přesvědčení nedovoluje službu v armádě
  5. Propuštění všech politických vězňů

O.Veverka je stejně jako řada dalších účastníků shromáždění zadržen a vyslýchán StB. V ten samý den zorganizoval Socialistický svaz mládeže oficiální „Mírový koncert“ pod názvem „Dejte šanci míru“ v Městské knihovně. Jak se praví v Plánu bezpečnostního opatření které vypracovala Hlavní Správa Sboru Národní Bezpečnosti „Smyslem tohoto opatření (koncertu) je odvést pozornost od neoficiální akce na Kampě, kde pravidelně od roku 1981 dochází pod rouškou vzpomínkové akce k úmrtí Johna Lennona k nepovolenému shromáždění mládeže, inklinující k hnutí hippies, undergroundu a buržoaznímu pacifismu.“

1988

Socialistický svaz mládeže - SSM, potažmo Stb, se snaží o převzetí organizace – kontroly nad prosincovými srazy. To že se komunisté pokouší „řešit“ situaci kolem prosincových srazů „politicky“ , je důsledek faktického selhání represivních opatření proti formujícímu se nezávislému mírovému hnutí. V této věci probíhá několik jednání s aktivisty nezávislých občanských iniciativ. Pokusy komunistů o „dialog“ však již přicházejí pozdě. V tom roce je už v pohybu značná část české společnosti. Demonstrací k dvacátému výročí okupace z 21.8.1968 a na den nezávislosti 28.10. , se již zúčastní tisíce lidí. Mezi jejich účastníky a iniciátory jsou i mladí z Lennonovských srazů.

8.12.- první oficiální uctění památky J.W.L. pod patronací SSM. Ota Veverka na shromáždění veřejně ohlašuje založení další nezávislé iniciativy Mírového klubu J. Lennona. Převzetí kontroly nad „lennonisty“ se nedaří.

1989, 8.12.

Shromáždění se zúčastní několik tisíc lidí. Je to jedna z mnoha manifestací, které se v průběhu „Sametové revoluce“ v Praze konaly skoro každý den.. Většina řečníků, mezi nimi i Krystyna Krauze z Wipu, požadují zavedení náhradní voj. Služby a zrušení StB.

1990-1992

Na počátku r. 1990 jsou odstraněny plakátovací plochy a pomníček je obnoven. Prosincové srazy se snaží organizovat a programově naplnit MKJL, od čeho později upouští.

1992

Mexický malíř Paulo Phelipe, žijící tehdy v komunitě squatterů na Zlaté lodi, maluje na zeď dvoumetrový portrét J.W.L., který se záhy stává turistickou atrakcí. O zdi se píše v turistických průvodcích a její motiv je komerčně využíván na pohlednicích, tričkách…Ke zdi proudí tisíce turistů.

1993-1997

Reklama zdi rozhodně neprospěla. Vrství se na ní množství nápisů, tagů a podpisů turistů.Prosincová shromáždění mívají podobu pouličních párty. Opadává omítka, poškozen je i pomníček a zeď celkově chátrá.

1998

Její vlastník, Řád Maltézských rytířů se rozhoduje o její rekonstrukci. Při opravě je obnoven i pomníček a akademický malíř František Flašar na zeď maluje nový portrét J.W.L. V červenci pořádá Fanklub Beatles malířský happening, při němž několik desítek lidí zdobí zeď .

1999

Prosincový sraz má po delším čase sice klidnější a komornější klima, ale charakter spontánních mírových shromáždění se v důsledku politických a společenských změn vytrácí.

2000

Skupina studentů pražské AVU-Rafani přestříkala zeď včetně pomníčku, zelenou barvou jako nesouhlas s politickým a morálním klimatem v zemi. Následuje obnova pomníku a výzdoby skupinou pražských hippies z okruhu občastníku Duhovka.

2001

Z rozhodnutí Pražského magistrátu je zeď přetřena znovu – béžovou barvou tak, aby vyhovovala požadavkům památkářů. Duhovka pořádá další malovací happening a obnovuje výzdobu.

2002-2005

Na zdi převládají podpisy a tagi turistů z celého světa, pod nimiž zcela zanikají nápisy reagující na současnou situaci ve světě a tak hesla jako: „Fuck of Nato!“, „Afganistan, Irak, Libanon a kdo bude další?“ musíme skutečně hledat. V r. 2004 se ani skupina okolo Duhovky nepokusila před prosincovým výročím pomník opravit. Prosincových srazů se účastní desítky lidí a mívají charakter přátelských, neformálních setkání, neorganizovaných a nenahlašovaných úřadům. Vzniklo zde tak jakési „zvykové shromažďovací právo“.

2006

Začátkem prosince instalovala na zeď Maltézské zahrady keramickou podobu tváře J.W.L. americká sochařka českého původu Olinka Broadfoot (1950?). Instalace i výroční shromáždění proběhlo bez zájmu médií.

Závěr

Zeď Johna Lennona sehrála ne nevýznamnou roli v nezávislém občansko-demokratickém hnutí v Československu. Právě zde se konaly spontánní manifestace a mírová setkání již v letech 1981 – 1987, často rozháněné Veřejnou Bezpečností. Tyto akce neorganizovala politická opozice, která byla v té době ještě příliš slabá na to, aby je mohla uspořádat. O „Zdi“ se v jednom ze svých textů zmínil i Václav Havel, jako o jednom z projevů autentického mírového hnutí Československu. Lennonovská setkání se tak stala předehrou k protitotalitním demonstracím české společnosti v letech 1988-89. Není náhodou, že Charta 77 vyzvala občany k první veřejné manifestaci 10.12.1987 až po té, co hesla o svobodě a lidských právech už pravidelně zaznívala v Kampských uličkách. Mladí lidé mající blízko k neformálním pacifistickým skupinám a sympatizující s hnutím hippies byli zkrátka první, kdo neměl strach a veřejně na ulicích Prahy dávali najevo své názory, přáni a sny.

Odkazy na internetu